léčivé bylinky

Saturejka zahradní

Obsahuje zejména silici (asi 0,2%) s karvakrolem, cymolem, tujonem, cineolem, a dále třísloviny (asi 8,5%), pryskyřice, slizy a minerální látky.Sbírá se nať v době květu (Herba satureiae hortensis), tj. červen až září (takže možno i vícekrát ročně), která se suší co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení za teplot do 40 °C.Droga zabraňuje nadýmání, má účinek protiprůjmový, povzbuzuje chuť k jídlu, působí protizánětlivě, mírně močopudně, snižuje krevní tlak, tlumí tachykardii, příznivě působí při průduškovém astmatu, tlumí pocit žízně u diabetiků.Obvykle se podává ve formě nálevu, který se připravuje z asi 4 g (3 čajové lžičky) drogy na šálek vody, podává se 3x až 4x denně.

Sedmikráska chudobka

Droga má v lidovém léčitelství dosti široké, ale málo specifické uplatnění při využívání protizánětlivých a expektorančních účinků. Nálev se používá při léčení chorob horních cest dýchacích (saponiny) k lepšímu odkašlávání, také se doporučuje v rekonvalescenci po zápalu plic. Bývá součástí rozmanitých čajových směsí s "krev čistícím" účinkem, proti revmatismu, proti krvácení a vředovitosti. Mnohdy slouží především ke zlepšení vzhledu čajových směsí. V homeopatii se používá výtažek z čerstvých květů ke stejným účelům, také proti bolestivé menstruaci a tvoření ledvinových a žlučnikových kamenů. Zevně se doporučuje v obkladech nebo koupelích při furunkulóze, na špatně se hojící rány a podlitiny i proti krvácení z povrchových ran menšího rozsahu a k jejich rychlejšímu čištění a hojení.

Sezam indický

Semena obsahují 35 až 57% světle žlutého oleje a dále rostlinné bílkoviny, naicin, fosfor, vápník, síru a sacharidy.Užívají se zejména jako mechanicky působící projímavý prostředek, pomáhají též při urologických a gynekologických infekcích, olej příznivě působí na cévy i hemeroidy. Užívá se buď čistý sezamový olej nebo semena (asi 4 čajové lžičky denně), která je třeba důkladně rozžvýkat nebo předem pomlít.

Sléz přehlížený

Obsahuje zejména sliz (v listech a květech), vitamín C, karoten, antokyanová barviva (v květech), třísloviny (v listech), organické kyseliny, v semenech množství oleje.
Sbírá se květ (Flos malvae), list (Folium malvae) nebo kvetoucí nať (Herba malvae). List se sbírá v červnu před rozkvětem, květ a nať v červenci a srpnu. List nesmí být napaden rzí slézovou (pozná se podle oranžovočervených až hnědých skvrn).Užívá se při žaludečních či dvanácterníkových vředech, jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní či při kašli, ve formě koupele se osvědčil při ekzémech (zejména atopickém), neboť tlumí zánětlivost a svědění. Připravuje se ve formě nálevu nebo macerátu, pije se po malých dávkách v průběhu celého dne. Pasta připravená z práškovaného slézu smíchaného v trošce vody odstraňuje kruhy pod očima.

Slunečnice rolní

Sbírá se zejména semeno (Semen helianthi), někdy i okvětí (Flos helianthi).
Semena obsahují až 45% oleje, dále bílkoviny, glyceridy, steroly, fosfolipidy, karotenoidy, organické kyseliny (citrónová, vinná, chlorogenová), lecitin a provitamin A. V květech a stejně tak i v listech je obsažen flavonoid quercimeritrin, kumarínové glykosidy, triterpenové saponiny, karotenoidy, antokyany, třísloviny, cholin, xantofyly, solantová kyselina, betain, helianthin a minerální látky.Slunečnicový květ snižuje horečku, vylepšuje trávení, snižuje pocení, stimuluje činnost jater, zevně léčí hnisavé kožní afekce, záněty a zapaření. V lékařství se slunečnicové tinktury užívá při malárii, tuberkulóze a při žilních chorobách. Slunečnicová semena v množství 2 až 4 čajové lžičky denně zlepšují ostrost vidění.Květ se podává ve formě prášku (asi 5 g denně) nebo ve formě nálevu či ve formě tinktury (2x až 4x denně po 25 až 40 kapkách).

Smetánka lékařská

V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, mlékem se léčily záněty očí. Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v první polovině 11. století, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení jater. V lidovém léčitelství mnoha zemí byla smetanka velmi oblíbena a pouhý seznam chorob, při kterých se používala, by byl velice rozsáhlý. Dodnes je požívána vnitřně při různých chorobách jater, poruchách zažívání, připisuje se jí vliv na snížení hladiny cholesterolu v krvi, má dobrý účinek při chudokrevnosti a hypovitaminózách. Zevně se používá jako kosmetický přípravek proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemoroidy a jako celkové tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové vyčerpanosti, oblíbená byla při jarních bylinných kúrách.

Smrk obecný

Silice působí zkapalnění hlenu v dýchacích cestách, působí proti baktériím a v místě podání překrvuje tkáně. Obvykle se užívá při nachlazení, zánětu průdušek doprovázeném kašlem, teplotách z nachlazení, zánětech sliznic ústní dutiny a hltanu, při bolestech nervového původu, revmatismu.

Sporýš lékařský

Sporýš lékařský je léčivou bylinou, používanou proti bolestem hlavy, při zažívacích problémech, na podporu funkce jater a ledvin. V dnešní době se mu však nevěnuje již taková pozornost jako v minulosti.V dávných dobách byl sporýš mnohde považován za magickou rostlinu. Názvem "verbena" byly ve Starém Římě označovány všechny rostliny, kterých se používalo při posvátných obřadech. Sporýšem se čistily oltáře pro rituály. Ve Starém Řecku byla rostlina zasvěcena Venuši a kněží nosili její kořen ve svém rouchu. Často se sporýš používal jako příměs "nápojů lásky" pro své údajné afrodiziakální účinky. V Persii byla tato rostlina považována za čistě magickou. Egypťané věřili, že sporýš pochází ze slz bohyně Isis. Naopak z křesťanského prostředí pochází lidová báje, podle níž sporýš vyrostl z drátu, který Ježíš ovinul svému pěstounu okolo skráni, když jej choval. V čarodějnictví se věřilo, že sporýš činí tělo necitelným vůči ranám a střelám (odtud i jeho staré lidové jméno železník).Kořeny se kdysi tu a tam přidávaly k nakládaným okurkám, měly jim prý dodat zvláštní příjemnou chuť.Čerstvé výhonky se používají do salátů a do polévek, sušená rostlina do čajových směsí.

Srdečník obecný

Sbírá se kvetoucí nať (Herba leonuri cardiacae), která se suší co možná nejrychleji za teplot do 45 °C.Droga obsahuje hořčinu leonurin, asi 9% tříslovin, glykosidy, alkaloidy, stachydrin, leocardin, saponin, flavonoidy, organické kyseliny (např. kyselinu citrónovou, jablečnou, mléčnou a vinnou), křemičitany a silice.Srdečník tlumí srdeční arytmie (zejména nervového původu), celkově zklidňuje srdeční činnost (tlumí např. bušení srdce opět zejména nervového původu), mírně snižuje krevní tlak a působí sedativně, takže může napomoci např. při nespavosti či úzkosti nebo při nadměrné vznětlivosti (sedativní působení je podobné působení kozliku ale údajně až 4x účinnější). Uplatnění nachází i v gynekologii, neboť snižuje klimakterické potíže (návaly, pocení) a může napomoci k vyvolání opožděné nebo vynechané menstruace (leunorin vyvolává děložní stahy).Podává se buď ve formě odvaru (1 čajová lžička drogy na šálek vody, vaří se 2 minuty, berou se po polévkových lžících 2 šálky denně) nebo ve formě tinktury či vinného odvaru.Vzhledem k tomu, že srdečník vyvolává děložní stahy, neměly by jej užívat těhotné ženy (nebezpečí potratu!), a protože zřejmě způsobuje "ředění krve", neměli by jej brát ani lidé užívající látky bránící srážení krve (aspirin aj.) a lidé s poruchami srážlivosti krve.

Světlík lékařský

Obsahuje zejména iridoidní glykosid aukubin, dále tříslovinu, trochu kumarínu, hořčiny, silici, oleje, flavonoidy, kyselinu kávovou, soli mědi a hořčíku.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba euphrasiae) seřezáváním, suší se ve stínu velmi opatrně, aby listy zůstaly zelené (mají sklon černat). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C.Droga patří k nejvýznamnějším přírodním očním léčivům, tlumí oční záněty (záněty spojivek, víček apod.), pomáhá při oční únavě spojené se světloplachostí, odstraňuje slzení očí. Kromě toho snižuje krevní tlak, podporuje trávení, tlumí neproduktivní suchý kašel při bronchitidě, pomáhá při duševní přepracovanosti, zevně ve formě obkladů se užívá na hnisavé kožní rány a na výplachy očí.Odvar se připravuje krátkým varem (asi 2 minuty) z přibližně 1,5 čajové lžičky drogy na šálek vody.

Svízel syřišťový

Obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály.Sbírá se nať (Galium verum) a to v době květu seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C.Užívá se zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně.Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy.Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích.

Svízel vonný (mařinka)

Obsahuje zejména kumarinové glyklosidy (z nichž se uvolňuje kumarín), glykosid asperulosid, třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, vitamín C, silici, amid kyseliny nikotinové. Obsah účinných látek je největší na jaře, na podzim klesne asi na jednu šestinu.
Sbíranou částí je kvetoucí nať (Herba matrisylvae, Herba asperulae), sbírá se na počátku květu (v květnu). Suší se co nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Při neopatrném sušení droga snadno hnědne. Uchovávat je třeba ji v dobře uzavřených nádobách tak, aby byla chráněna před světlem.Droga má poměrně silný uklidňující účinek, působí mírně močopudně, příznivě působí při střevních bolestech z nadýmání, ledvinových kamenech, působí proti křečím, hlavně se užívá však při nespavosti, přepracování, bušení srdce, hysterii či menstruačních potížích nervového původu. Fermentací kumarinu vzniká dikumarol, který výrazně snižuje srážlivost krve, čehož se využívá při léčbě trombóz, zánětu křečových žil, hemeroidů či následků srdečních infarktů.Drogu je možno podávat jen krátkodobě a v přiměřených dávkách. Při předávkování se mohou objevit bolesti hlavy, zvracení, závratě, v extrémních případech může dojít k zástavě dechu a smrti. Při dlouhodobém podávání může dojít k poškození jater. Z těchto důvodů je svízel vonný jen zřídka podáván samostatně, obvykle je přidáván do směsí.

Šalvěj lékařská

Obsahuje zejména silici (1,5 až 2,5%) s thujonem, salviolem, cineolem, kafrem, borneolem, dále katechinové třísloviny (asi 8%), pseudotřísloviny (=organické kyseliny, např. kyselina kávová), triterpenoidy, hořčinu carnosol,, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton, salvin, který má fytoncidní účinky, saponiny, pryskyřice, vitamíny řady B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.Sbírá se list (Folium salviae) a to krátce před květem (květen až červen) a za suchého počasí, u starších rostlin je možný i druhý sběr na podzim. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Někdy se sbírají celé stonky, ze kterých se až po usušení zdrhnou listy.Působení šalvěje je velmi široké: snižuje pocení (zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě), působí protizánětlivě, baktericidně, mírně močopudně, svíravě, má protihlístové účinky, snižuje sekreci žláz včetně sekrece mateřského mléka. Uplatňuje se v gynekologii a to zejména při potížích v počátku menstruace či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě zánětů močových cest, bolestí v krku, při angíně, při gynekologických zánětech nebo zánětech zažívacího ústrojí. Zevně ji lze použít na špatně se hojící rány nebo jako kloktadlo při zánětu ústní dutiny, angíně nebo krvácení dásní.Za nejúčinnější formu aplikace je považována šalvějová tinktura, osvědčil se i šalvějový vinný nálev. Vzhledem k tomu, že protizánětlivé látky jsou špatně rozpustné ve vodě, bývá doporučován lihovodný roztok.
Protože thujon obsažený v silici je poměrně dosti toxický, není šalvěj vhodná k dlouhodobému podávání. Relativně neškodný by měl šalvějový odvar, z něhož toxická silice záhy vyprchá.

Šanta kočičí

Sbírá se kvetoucí nať, nejlépe v době rozkvětu, tj. na počátku léta.
Droga obsahuje silice s karvakrolem, alkohol nepetol, thymol, pulegon, třísloviny, hořčiny, vitamin C a jiné látky.
Užívá se při bronchitidě a nachlazení (působí potopudně a snižuje tělesnou teplotu), zlepšuje trávení, tlumí průjmy, snižuje krevní tlak a celkově uklidňuje, takže ji lze použít např. při různých typech orgánových neuróz nebo jako sedativum pro děti, neboť její působení je poměrně mírné. Zevně ve formě kašovitého obkladu se užívá na léčbu podlitin jako náhražka kostivalu Obecně jsou její účinky velmi podobné účinkům medunky snad i poněkud silnější.
Podává se nejčastěji ve formě nálevu (2 polévkové lžíce drogy se luhují 15 až 20 minut v 0,25 l vody).

Šťovík kadeřavý

Šťovík kadeřavý byl zejména v minulosti užíván jako léčivá rostlina, jeho oddenek údajně působí projímavě a jeho plody naopak protiprůjmově.

Topol osika

Sbírají se zejména pupeny, méně často i kůra nebo list. Pupeny se sbírají brzy na jaře před jejich rozvinutím, suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Kůra se sbírá na podzim.
Droga obsahuje fenolový glykosid salicin a populin, flavonové glykosidy, silice, třísloviny, vosky a pryskyřice.
Působí analgeticky (zejména při revmatismu kloubů), močopudně, snižuje horečku, v oblasti močových cest působí desinfekčně, zevně působí rovněž desinfekčně a protizánětlivě, takže se užívá na špatně se hojící rány nebo hemoroidy.
Podává se obvykle ve formě nálevu (1 až 2 čajové lžičky rozmačkaných pupenů na šálek vody, denně se pijí 2 šálky).

Trnka obecná

1.) květy trnky (Flos pruni spinosae)

Obsahové látky: Květní droga obsahuje zejména flavonové glykosidy (nitrilglykosid) v množství až do 0,4%, jejichž rozštěpením se uvolňují stopy kyanovodíku, benzenaldehydu a cukry. Dále jsou obsaženy třísloviny.

Sběr a sušení: Květy se trhají ručně nejlépe těsně před plným rozkvětem, což bývá podle polohy a počasí od dubna do prvé poloviny května. Květy je nutné sbírat pouze za zcela suchého počasí. Jestliže si květy zachovají svou původní barvu, je možno je setřást na plachty dříve než opadají. Ukládají se volně, neboť pomačkané květy snadno tmavnou. Rychle se suší rozprostřené v tenkých vrstvách při teplotě maximálně 40 °C. Správně usušené květy mají mít bílou až nažloutlou barvu, jsou bez pachu (čerstvé mají slabou hořkomandlovou vůni) a mají nahořklou chuť. Příměs ztmavlých květů a jiných částí rostliny snižuje kvalitu drogy. Snadno podléhá zkáze, je proto nutno ji uchovávat v dobře uzavřených plechovkách a občas prohlížet, zdali nevlhne a neplesniví.

Použití: Uplatňuje se dnes především v lidovém léčitelství, kde se využívá pro mírné močopudné a projímavé účinky zejména v dětské praxi. Mimoto mají i příznivý vliv na látkovou výměnu. Za tímto účelem se doporučuje dětem podávat zápar ze 2 g sušených květů (2 čajové lžičky) na šálek vody třikrát denně při zácpě, tvrdé stolici, nadýmání a chorobách z nachlazení.

2.) plody trnky (Fructus pruni spinosae)

Obsahové látky: třísloviny, cukry, pektiny, vitamin C, organické kyseliny, barviva a kyanový glykosid amygdalin

Sběr a sušení: plody se ručně otrhávají na podzim v době plné zralosti (září, říjen) a zbavené stopek, úlomků větviček a listů se suší v tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech, nejlépe umělým teplem do 40 °C. Dobře usušené plody jsou tvrdé, mají nakyslou, trpkou a svíravou chuť.

Použití: Třísloviny obsažené v plodech (ale i v listech a kůře, kterých se dříve v lidovém léčitelství také využívalo) mají svíravý účinek, takže droga se používá při léčení průjmu (pije se lihový extrakt), nebo zevně jako kloktadlo.
Z přezrálých plodů, často přešlých mrazem, se dříve připravovala povidla, která bylo ovšem nutno hodně sladit. Používala se i k úpravě chuti léků. Dodnes je oblíbené domácí trnkové víno, které má sytě rudou barvu a při použití kulturních kmenů kvasinek chuť velmi podobnou portskému.

Třapatka nachová

Užívá se zejména kořen, ale také květ nebo list. Kořen se dobývá na podzim ze 3 až 4 letých rostlin, listy je nejlépe sbírat v době květu rostliny.Obsahuje estery mastných kyselin, polysacharidy, seskviterpenické alkoholy, dihydroxinardol, silice, třísloviny a další látky.
Droga výrazně posiluje funkci imunitního systému, má značné účinky desinfekční (pomáhá likvidovat mnoho druhů virů, bakterií, prvoků i hub), tlumí vnímání bolesti, působí jako afrodisiakum a předmětem zkoumání je i její potenciální protinádorové působení.
Vnitřně se užívá zejména v případech, kdy je potřeba zvýšit obranyschopnost organismu, tj. např. v období chřipek nebo nachlazení, a ke stejnému účelu ji lze použít i preventivně. Zevně se aplikuje na nejrůznější poranění, spáleniny, ekzémy, opary, křečové žíly, hemoroidy apod. Doporučována bývá i pacientům, kteří podstupují léčbu chemoterapeutiky nebo ozařováním, neboť dokáže zvýšit množství bílých krvinek, které jsou často těmito léčebnými metodami více či méně likvidovány.Podává se obvykle ve formě tinktury (100 g čerstvého kořene se maceruje 7 dní v 500 ml 60 % lihu), někdy i ve formě odvaru, což se ale jeví jako méně účinné, neboť sušením se účinnost drogy poněkud snižuje. V prevenci se užívá jedna čajová lžička tinktury denně, v době nákazy lze dávku zvýšit až na jednu čajovou lžičku každé 3 hodiny.

Třezalka tečkovaná

Třezalka má mírné sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Kromě dnešních indikací se v minulosti používala i při ledvinových a plicních chorobách, revmatismu, ischiasu, spáleninách, astmatu, gynekologických zánětech, hnisavých ranách, nechutenství a proti hlístům. Dnes je třezalková nať součástí čajových směsí s antisklerotickým a hypotenzívním účinkem a čajovin podporující trávení. Extrakt je součástí několika hromadně vyráběných léčivých přípravků s uklidňujícím a protizánětlivým účinkem. Zápar, připravený z polévkové lžíce drogy a 1 l vody, se používá při chorobách trávicí soustavy (nechutenství, choroby jater a žlučníku), při nervových poruchách (nespavost, dráždivost, nervová vyčerpanost, migrény, deprese, noční pomočování apod.), při zánětech močových cest, gynekologických potížích a pro zlepšení krevního oběhu. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. K léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran včetně hemoroidů se používá také třezalkový olej, připravený naložením čerstvé natě do rostlinného oleje, kde se nechá vyluhovat.

Tužebník jilmový

Tužebníková nať se používá jako potopudný a močopudný - diuretický prostředek. Uplatňuje se i při onemocnění ledvin a močového měchýře, při poruchách látkové výměny apod. tradičně proti horečce, bolesti hlavy, zubů, kloubů. Zevně se používá na některé kožní vyrážky. Vědecké rodové jméno Filipendula je z latinského filum = niť a pendulus = visící. Druhový název ulmaria je z latinského ulmus = jilm. V antice se z tužebníku a staré kolomazi vyráběla mast na roztírání opuchlin. Kořeny se užívaly jako diuretikum, při epilepsii, z nati a květů se vařil čaj; sloužil k běžnému pití a k pocení.

Violka rolní (maceška)

Obsahuje sliz složený z glukózy, galaktózy, arabinózy a ramnózy, dále třísloviny, flavonoidy (rutin, violatin), antokyany, karetonoidy, vitamíny C a E, alkaloid violin, glykosid vilotusid, silici.Sbírá se kvetoucí nať (Herba violae trocoloris) zbavená zdřevnatělých částí.
Droga má protirevmatický účinek, podporuje vykašlávání, zlepšuje vylučování odpadních látek z organismu, dobře účinkuje při cévních a kožních chorobách, podporuje usazování vápníku v kostech, má antialergické účinky, působí proti otokům, tlumí krvácení do tkání, působí močopudně, podporuje prokrvení periferních vlásečnic včetně oční sítnice nebo v ledvinách, zevně ve formě koupelí se doporučuje při ekzémech a alergických vyrážkách.
Podává se nejčastěji ve formě nálevu (jedna čajová lžička na šálek vody, denně se pijí 2 šálky) nebo macerátu.Droga by neměla být podávána těhotným a kojícím ženám a neměla by být podávána dlouhodobě. Při předávkování se může objevit zvracení, u některých citlivých osob se může objevit i při dávkách běžných.

Vlaštovičník větší

Sbírá se nať (Herba cheledonii) a to na počátku květu (duben až červen) nebo oddenek i s kořeny (Radix cheledonii). Nať se seřezává asi 10 cm nad zemí a suší se při teplotě do 35 °C. Usušenou drogu je nutno chránit před světlem a občas je dobré ji dosušovat, neboť snadno plesniví. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim, kdy obsahuje nejvíce účinných látek. Suší se co možná nejrychleji, nejlépe umělým teplem do 75 °C.Droga působí fytoncidně, sedativně, uvolňuje křečovité bolesti, roztahuje cévy, prohlubuje srdeční činnost, uvolňuje křeče bronchů a střev, zvyšuje tvorbu žluči, působí antibioticky, tlumí dráždivý kašel, preventivně působí antiastmaticky, tlumí křeče v močovém ústrojí, snižuje bušení srdce, reguluje menstruaci, zevně působí na mikrobiální ekzémy, na špatně se hojící nebo hnisavé rány, na bércové vředy. Byla prokázána i cytostatická účinnost některých alkaloidů (zejména na rakovinu kůže), pro vysokou toxicitu je však využití této vlastnosti takřka vyloučené.Droga se nejčastěji podává ve formě tinktury, kterou lze poměrně dobře dávkovat, což je vzhledem k jedovatosti vlaštovičníku velmi důležité. V žádném případě by se však vlaštovičníku nemělo užívat bez dozoru odborníka, jako bezpečná se jeví snad jen aplikace mléka na bradavice (pokud jste si ale jisti, že jde skutečně o bradavice a ne např. o mateřské znaménko, na které se vlaštovičníkem nesmí působit!). Koupele v silnějším vlaštovičníkovém odvaru se osvědčily při plísní postižených nohou (koupel trvá 10 až 14 min., bere se 1x až 2x denně).

Vřes obecný

Vřes je při snížené funkci ledvin výborným lékem na podporu vylučování kyseliny močové z těla, účinkuje, i když se už kyselina ukládá v kloubech. Kvůli vícero dobrým vlastnostem tvoří vřes přísadu do mnoha čajových směsí. Především na léčbu nemocí ledvin a prostaty, neboť výborně dezinfikuje močové cesty. Má také protizánětlivé účinky, proto pomáhá také při zánětu ledvin, močového měchýře a močových cest a pomáhá rozpustit močové kameny. Vřes má také jedno speciální uplatnění - je jedna z mála rostlin, které pomáhají při tzv. Řezání, nepříjemném zastavení močení zánětlivého původu. Svou močopudností zlepšuje odvod tekutin z těla a jako všechny močopudné rostliny, prospívá při revmatických onemocněních. Osvědčil se i u starších lidí, kterým po tělesné námaze otékají nohy.
Kromě léčby orgánů močového ústrojí pomáhá vřes uklidňovat nervovou soustavu a zlepšovat spánek. Jeho močopudnost je možné využít při nemocech z prochlazení a horečce, slouží jako utišující prostředek při nespavosti a při poruchách látkové výměny.
I když se vřes užívá především vnitřně, jeho stahující účinky je možné uplatnit i zevně na omývání ran a kožních problémů.
Čaj z vřesu nemá žádné vedlejší účinky, ale jeho doba užívání by neměla přesáhnout 3 měsíce, potom by měla následovat 3 měsíční přestávka.

Yzop lékařský

Expektorans, stomachikum, diuretikum,antihydrotikum,. Silice působí výrazně antisepticky, ve vyšších dávkách ale zapříčiňuje křeče. Yzopová nať se používá jako součást čajovin při průduškových katarech a astmatu, dále při onemocnění ledvin, žlučníku, jako dezinficiens a jako centrálně účinné antihydrotikum. V lidovém léčitelství se používá jako karminativum, při bolestivé menstruaci, na kloktání při zánětech v krku, proti parazitům a jako posilující nápoj pro starší lidi (nedoporučuje se však při stavech předrážděnosti a nervozity). Při posuzování starších zpráv o yzopu musíme brát v úvahu skutečnost, že se nenacházel v maloasijské flóře, ale ve středozemní oblasti (ale ne v Řecku). Yssopos starých řeckých a římských lékařů bude proto rozdílný. Řečtí lékaři tak označovali jakousi pyskatou hluchavkovitou rostlinu, podle Spregla a Fraasa Origanum smyrneum nebo O. syriacum L. Yzop uváděný i v bibli označoval léčivou rostlinu (podle Lyngbye to byla Thymbra spicata L., podle Bauhina úzkolistý rozmarýn a podle Hassequista Gymnostomum truncatum Hedw.). Dioskorides také znal yzop, zřejmě pravý, který se dovážel jako aromatická bylina a podle Columella spolu s jinými bylinami dodával vínu charakteristickou vůni, případně se používal jako koření do omáček, ale také jako prostředek proti kašli u dobytka. Keř později přenesli benediktýni přes Alpy a ve středověku se pěstoval v klášterních zahradách. Proto byl v lékárnách běžný. Odedávna se vysazoval i v zahradách na venkově, používal se na kořenění jídel a byl také domácím lékem proti prsním a žaludečním neduhům.

Zázvor lékařský

Léčivé účinky zázvoru jsou v tradiční indické medicíně využívány již po celá staletí. Účinné látky obsažené v jeho oddencích optimálním způsobem ovlivňují procesy trávení v gastrointestinálním traktu.Příznivě působí zejména na funkční biochemii a digestivní funkce žaludku. Zmírňují dyspeptické obtíže, jako je pocit plnosti a těžkosti po požití stravy, časté říhání, pálení žáhy, nadýmání, plynatost a nucení na zvracení. Zázvor také potlačuje příznaky spojené s kinetózou (tj. nevolnost při jízdě automobilem, autobusem apod.), jako je nauzea, studené pocení a závratě. Extrakt z oddenků zázvoru má rovněž inhibiční vliv na syntézu prostaglandinů a prostaglandinových endoperoxidů, jako mediátorů zánětu a vykazuje tak protizánětlivé účinky. Zázvor působí také jako účinné afrodisiakum.

Zeměžluč lékařská

Amarum - aromatikum při dyspepsiích, digestivum, stomachikum. Povzbuzuje chuť k jídlu a urychluje trávení; kyselina nikotinová resp. její amid je důležitá složka - její nedostatek v organismu vyvolává střevní a žaludeční poruchy, vede ke komplikaci při onemocnění jater, žlučníku a sleziny. Vodný extrakt vykazuje protizánětlivé, analgetické a antipyretické účinky, xanthonové deriváty mají antimutagenní účinky. V lidovém léčitelství našla droga uplatnění též jako roborans a tonikum. Zeměžluč patří mezi nejstarší léčivé rostliny světa. Její starý název byl Fel terrae - žluč země; označoval ji tak Plinius. Dioskorides ji podle bájného kentaura označoval jako kentaurion mikron. Na původ slova se brzy zapomnělo a starší rodový název (Erythraea) se odvodil z řeckého pojmenování barvy kvítků (erythros = červený). Nynější rodový název vychází z Dioskoridovo kentauron a druhový z erythros.

Zlatobýl

Diuretikum, edémy, nefritida, artritida, záněty dásní, ke zpevnění zubů. Droga prokazatelně napomáhá vylučování moči, současně zlepšuje funkci ledvin (snižuje vylučování bílkovin močí). Používá se při zánětech ledvin a močového měchýře, při močových kamenech, ke zvýšení tvorby žluči, ke zlepšení celkové látkové výměny, při revmatických chorobách v důsledku špatného zažívání a mikrobiální infekce. Zevně droga napomáhá rychlejšímu hojení zanícených kožních defektů; používá se také ke kloktání při zánětech ústní dutiny.

Ženšen

Patří po staletí mezi užívanou léčivou rostlinu v jihoasijské medicíně. Má antioxidační vlatnosti, schopnost stimulovat imunitní systém a chránit organismus před nepříznivými důsledky stresu. Při vnitřním použití působí jako tonikum a stimuluje centrální nervový systém. Podporuje léčbu stresu a chronické únavy. Snižuje hladinu krevního cukru a tuku. V lidovém léčitelství se používá i jako afrodisiakum.

postiženému je třeba podat aktivní uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii.