léčivé bylinky

Pelyněk černobýl

Sbírá se kvetoucí nať (Herba artemisiae) odřezáváním horních částí rostlin v délce asi 25 cm, někdy se sbírají jen listy, zcela ojediněle se sbírá i kořen (na jaře nebo na podzim). Nať se suší rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Obsahuje eukaptol, hořčinu artemisin, inulín, cholín, organické kyseliny, třísloviny, sliz, cineol a jedovatý thujon (=tujón, tujon, thujón), jehož je však přítomno výrazně méně než v pelynku pravemPelyněk černobýl podporuje trávicí činnost (bere se proto např. při nechutenství), tlumí křeče a to zejména střevní, zmírňuje menstruační bolesti, osvědčil se při nemocech žlučníku a pomáhá i při dýchacích potížích (chronický zánět průdušek).
Obvykle se podává ve formě nálevu (1 lžička drogy na 1/4 l vroucí vody, podává se 1x až 3x denně), kořen se podává ve formě prášku. Vzhledem k tomu, že pelyněk černobýl je drogou mírně jedovatou, neměl by se nikdy užívat dlouhodobě (otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, poruchami srdečního rytmu, případně poškozením nervového systému).

Pelyněk pravý

Sbírá se kvetoucí nať (Herba absinthii) odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem (Folium cum flos absinthii). Suší se rychle ve stínu nejlépe zavěšen ve svazcích (v případě natě) nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence).
Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky.Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách.Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.
POZOR: Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. Pelyněk by rovněž neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat).

Pepřovník černý

Základní účinek se projevuje zvýšením produkce slin a žaludeční šťávy. Působí proti baktériím. Pepř ovlivňuje jaterní funkce. Tradičně je používán při zažívacích poruchách. Zevně při svrabu a bolestí nervového původu.

Petržel kadeřavá

Diuretikum. V lidovém léčitelství má podobné použití jako petrželový plod, tedy při menstruačních obtížích, jako emmenagogum, galaktagogum a stomachikum. Zevně pak proti vším. Latinské petroselinum (řecky: petroselinon) je odvozené od petra = kamen (rostl na kamenitých místech) a selinon (označení i jiných celerovitých rostlin) - rostliny s lesklými listy. Petrželový kořen ve větším množství je kontraindikován v těhotenství.

Petržel zahradní

 Je uváděno, že droga vykazuje účinky uvolňující střevní plyny, protikřečové, podporující odkašlávání, proti střevním parazitům i vyvolávající nebo upravující nepravidelné měsíčky. Tradičně je užívána při poruchách trávení spojených s nadýmáním, střevních křečích, zánětech močového měchýře, nedostatečném vylučování moči, průduškovém kašli ve stáří, poruchách menstruace.

Plavuň vidlačka

Plavuňové výtrusy jsou oficinální drogou, která se v lékárnách používá k obalování pilulek, aby se neslepovaly. Osvědčila se i jako zásypový prášek při svědivých vyrážkách a mokvavých ekzémech, poněvadž nedráždí pokožku a dobře ji vysušuje. V lidovém léčitelství, zejména v severských státech, se používá plavuňový prášek také vnitřně, např. při zánětech močového měchýře a ledvin spojených s kolikami. Doporučuje se pití odvaru ze dvou čajových lžiček výtrusů povařených 15 minut ve dvou sklenicích vody.

Plicník lékařský

Plicník byl ve středověku oblíbenou a hojně používanou léčivou rostlinou, dnes je jeho význam nepatrný. Používal se především při plicní tuberkulóze, při kašli, chrapotu, zánětech průdušek a průduškovém astmatu jako expektorans.
Příznivý účinek se přičítá kombinaci účinků saponinů, které usnadňují odkašlávání, uklidňujícímu a ochrannému účinku slizů a protizánětlivému a dezimfekčnímu účinku třílovin. Mimoto má droga také slabý močopudný účinek, působí protizánětlivě, svíravě, má změkčující účinek a zvyšuje srážlivost krve. Plicník se proto používal také ve směsích s jinými rostlinami, např. jitrocelem, přesličkou, podbělem, fenyklem apod.
K zevnímu použití se připravuje zápar nebo odvar, slouží k omývání hnisajících ran a hemoroidů, kde se uplatňuje protizánětlivý, změkčující a svíravý účinek, používá se i k přípravě teplých obkladů.

Podběl lékařský

Drogy jsou součástí čajových směsí, používaných jako pomocný lék při chorobách dýchacích cest (záněty ústní dutiny, nosohltanu, bronchitida, angíny, chrapot, astma apod.) k usnadnění odkašlávání.
Podběl byl znám již antickým lékařům, od nichž pochází i latinský rodový název Tussilago (tussis = kašel, ago = ženu, odháním), vyjadřující jeho příznivý účinek při kašli, zejména suchém, neboť vytváří na sliznici ochranný slizový povlak. Druhové jméno farfara je odvozeno od latinského far (= mouka) a ferre (= nésti) a vyjadřuje moučnatě bělavé zbarvení spodní strany listů, tvořené vlnitými chlupy, které se snadno drolí. Droga se používá i jako mírný močopudný a protiprůjmový prostředek, zevně se využívají jeho protizánětlivé účinky k obkladům při zánětech žil, arthritidách a špatně se hojících ranách, kdy urychluje hojení.

Proskurník lékařský

Všechny části rostliny obsahují zejména velmi hodnotné slizové látky (kořen až 35%). Hlavními složkami slizu jsou galakturorhamnany, glukany a arabinogalaktany. Dále jsou přítomny škroby (v kořenu až 38%), sacharóza (v kořenu asi 10%), asparagin (v kořenu asi 2%), betain, pektiny (v kořenu až 11%), flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny a stopy silice.Sbírá se kořen (Radix althaeae), list (Folium althaeae) i květ (Flos althaeae). Kořen se sbírá z dvou až tříletých rostlin na podzim (říjen, listopad), kdy obsahuje nejvíce slizu, a suší se při teplotách 40 až 45 °C. Kořeny se před sušením očistí jen kartáčem, nikoliv vodou, neboť voda rozpouští přítomné slizy. Květ se sbírá těsně před rozvinutím, list krátce před květem (červen, červenec), obojí za suchého počasí, suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.Sliz v droze obsažený chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice, užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, droga se osvědčila i při chorobách cest močových, ledvin či trávícího ústrojí (těžké průjmy, ale i zácpy neboť sliz mechanicky podporuje vylučování stolice). Zevně se užívá při popáleninách nebo poleptání, na abscesy, na špatně se hojící rány nebo na změkčení zatvrdlin. Jako kloktadlo se užívá při zánětu mandlí a dutiny ústní.Sliz se nejlépe získá macerací ve studené vodě, v níž se dobře rozpouští (luhuje se 6 až 8 hodin). Berou se obvykle 2 čajové lžičky na sklenici vody, macerát se lehce přihřívá. Při zánětu střev se připraví odvar z 20 g drog na ½ l studené vody, která se přivede k varu a nechá se 10 minut vyluhovat.

Prvosenka jarní

především jako prostředek usnadňující odkašlávání, méně pro své močopudné účinky. Přes výborný odhleňovací účinek při katarech horních cest dýchacích je nutno drogu pro silný hemolytický účinek saponinů užívat opatrně, vyšší dávky mohou působit průjmy a dávení. V lidovém léčitelství se květy používají i pro pocení, jako slabý močopudný prostředek, při revmatismu, migrénách, srdeční slabosti a dalších chorobách.
Z květů se připravuje zápar spařením 10 g drogy šálkem vroucí vody dvakrát denně, z kořenové drogy, která obsahuje asi 4-5krát více saponinů, se připravuje odvar z jedné polévkové lžíce drogy na šálek vody denně. Při astmatu se doporučuje čajová směs, složená ze stejných dílů prvosenkové nati s kořeny, podbělového listu a lněného semene. Ze směsi se připravuje odvar (3 čajové lžičky směsi na šálek), který se užívá třikrát denně. Listy mají vysoký obsah vitaminu C, mimoto je prvosenka výborná medonosná rostlina.

Přeslička rolní

Sbírají se letní, zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu za teplot do 40 °C.
Droga obsahuje zejména kyselinu křemičitou (až 7 %, z nichž asi 12 % je rozpustných ve vodě) a dále asi 4 % steroidních saponinů, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů.Přeslička působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny.Přeslička se podává se nejčastěji ve formě odvaru (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut), který se při urologických nebo revmatologických chorobách pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně. Ve formě vlhkých nebo kašovitých obkladů se přeslička užívá na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.

Pukléřka islandská

Slizy drogy chrání sliznice zažívacího traktu, hořké kyseliny zlepšují chuť k jídlu. Droga vykazuje účinek proti choroboplodným baktériím. Tradičně je používána při nachlazení, zánětu průdušek spojeným s kašlem a teplotami, při poruchách trávení a nechutenství, při podráždění a zánětech v ústní dutině a hltanu, k posílení nespecifické obranyschopnosti organismu. V lidovém použití se objevuje i při onemocněních ledvin a žlučníku a zevně na hojení ran.

Pupava bezlodyžná

Obsahuje polysacharid inulin, silice (asi 1,25%) s hlavní složkou karlinaoxydem a karlinenem, pryskyřice, třísloviny a enzym srážející mléko.
Sbírá se kořen (Radix carlinae) a to buď na jaře (květen) nebo na podzim. Kořen se po vyrýpnutí omyje, rozdělí na menší části a suší ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C.Droga se uplatňuje zejména v urologii, působí močopudně, potopudně, zlepšuje činnost ledvin, urychluje vylučování odpadních látek z těla, má ale i účinky fytoncidní, zlepšuje chuť k jídlu, působí dobře při zánětu či zvětšení prostaty, při zánětu močových cest, desinfikuje střeva, zevně lze pupavu použít ve formě koupele při plísňových onemocněních, hnisavých kožních afekcích nebo na ekzémy.Nejčastěji se droga podává ve formě prášku a to 3x denně na dvě špičky kulatého nože nebo ve formě nálevu (4 sklenky denně). Čaj nebo odvar z 15 až 30 g na ½ l vody se osvědčil proti katarům, nachlazení, zahlenění, nebo při potížích spojených s funkcí ledvin, močových orgánů i žaludku.

Puškvorec obecný

Sbírá se oddenek (Rhizoma calami aromatici) a to nejlépe na podzim ve věku 2 až 3 let, kdy dosahuje průměru okolo 2 cm. Poněkud méně kvalitní drogu poskytuje jarní sběr. Po omytí se oddenek rozřeže na kusy dlouhé 20 až 30 cm, silnější části je možné rozříznout i podélně. Suší se za teplot do 35 °C. Droga by měla být spotřebována nejpozději do 2 let od sběru neboť časem výrazně klesá její kvalita.Puškvorcová droga obsahuje asi 2% až 7% silice tvořené řadou mono a seskviterpenů. Dále obsahuje hořčiny, třísloviny, slizy, cukry, cholin a fenylpropan beta-asaron, jenž je podezřelý z kancerogenity, proto by neměla být užívána droga, která v silici obsahují více než 5% této látky (naše domácí puškvorce ji však obvykle obsahují výrazně méně, takže jejich použití se jeví jako bezpečné, větší množstvé této látky obsahují zejména východoasijské a pravděpodobně také americké puškvorce).Droga se užívá zejména při nerůznějších žaludečních potížích, neboť podporuje látkovou výměnu, tvorbu trávicích šťáv, zklidňuje křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Uplatní se proto např. při infekčních průjmech, při nadýmání, při nechutenství apod. Vedle toho puškvorec i mírně uklidňuje (např. při neurózách) a působí antidepresivně, tlumí astmatické záchvaty, celkově zlepšuje stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii ...), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Zevně ve formě koupelí se užívá na revmatismus, na ekzémy, na omývání ran nebo jako celkově posilující prostředek.Vnitřně se aplikuje ve formě nálevu, prášku nebo tinktury. Nálev se připravuje ze 2 lžic drogy na 1/4 l vroucí vody, luhuje se 15 minut, pije se 2x denně po 1 šálku. Tinktura se bere v dávce 15 až 35 kapek při nechutenství nebo až 60 kapek při nadýmání (pro lepší chuť možno nakapat na kostku cukru). Pro stejné účely lze připravit i puškvorcový čaj z 10 g drogy, jež se 8 minut vaří v 0,5 l vody. Prášek se bere v dávkách 0,5 až 2 g (na špičku kulatého nože), maximálně 3x denně. Na koupele se připravuje odvar ze 600 g drogy na 4 až 5 l vody, vaří se 15 minut a po té se přilije do koupele. Celková doba podávání puškvorce by nikdy neměla přesáhnout dobu 6 týdnů, jinak žádné kontraindikace nejsou známy.

Rdesno hadí kořen

Drogu lze použít stejně jako nátržníkový kořen především jako protiprůjmový prostředek při úplavici, jako protizánětlivý a stahující prostředek při různých druzích krvácení (trávicího traktu, při hemoroidech, silné menstruaci), přičemž se uplatňuje i vysoký obsah škrobu, vytvářejícího na sliznicích ochrannou vrstvu. Zevně se používá k obkladům a do koupelí při popáleninách, mokvavých vyrýžkách a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní, zejména mandlí. V posledním případě se nejčastěji používá ve formě tinktury. Nejčastěji se však používá ve formě odvaru, k jehož přípravě se doporučuje 1 - 2 čajové lžičky řezaného oddenku vařit asi 10 min. v šálku vody. V lidovém léčitelství se někdy používá i samotná prášková droga, a to třikrát denně na špičku nože.

Rdesno ptačí (truskavec)

Adstringens, diuretikum a metabolikum. Používá se jako močopudný prostředek při chronických zánětlivých onemocněních močových cest, při nedostatečném vylučování odpadních látek, při poruchách látkové výměny, zvýšené tvorbě kyseliny močové, při revmatických chorobách a tvorbě kamenů v močových cestách, ke zlepšení obnovy tkání (kožní defekty, bércové vředy) a k mírnému snížení koncentrace cukru v krvi (pomocná antidiabetická léčba). Pozn.: V poslední době bylo zjištěno, že droga je zdrojem biologicky účinných látek snižujících krevní tlak a agregaci krevních destiček, tedy látek chránících oběhový systém před civilizačními chorobami. V lidovém léčitelství se droga používá jako expektorans a sekretolytikum při chorobách dýchacích cest, dále jako adjuvans při onemocnění plic, proti nočnímu pocení u nemocných tuberkulózou, také jako diuretikum, hemostyptikum u rozličných krvácení, vysoko se cení i jako prostředek rozpouštějící močové a ledvinové kameny, zevně slouží na obklady, vymývání, výplachy apod. Vědecké označení rodu vzniklo z řeckého polys = mnoho a gony = kolínko (vzhledem k článkovaným stonkům). Druhový název je z latinského avicularis = ptačí (semena jsou oblíbeným podzimním krmivem některých ptáků). Truskavec ptačí je prastará léčivá bylina. Používala se proti všem krvácením, což se traduje dodnes. Ordinovala se na většinu vnitřních onemocnění a zánětů, dokonce i na choleru. V posledních letech 19. století se přišlo na její příznivé působení proti tuberkulóze a astmatu. Začala se prodávat jako nově objevená sibiřská rostlina účinná proti souchotinám. Skandál s tímto "zázračným" čajem byl tak velký, že musely zasáhnout úřady a zakázat jeho prodej.

Rozrazil lékařský

Droga byla v dřívějších dobách velmi oblíbená a nacházela velmi široké použití, dnes se však již téměř nepoužívá. Při kašli napomáhá rozpouštění hlenů a tím usnadňuje odkašlávání. Při chronických zánětech průdušek se doporučovalo pít dvakrát až třikrát denně zápar, připravený přelitím čajové lžičky drogy šálkem vroucí vody. Má i mírný protiprůjmový účinek, což lze vysvětlit přítomností tříslovin. Droga snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě působí při zánětech močových cest i při kaméncích. Při chorobách ledvin se dříve doporučovaly pít každé ráno 4 lžičky směsi ze stejných dílů čerstvé šťávy a kozího mléka.

Lidové léčitelství připisovalo droze různorodé léčebné účinky. Podle starých herbářů rozrazil podporuje vylučování vody z těla, podporuje chuť k jídlu, napomáhá činnosti různých žláz, má protizánětlivé, protikřečové, antitoxické, krvetvorné a krev čistící účinky, napomáhá při bolestech hlavy, chorobách ledvin, plicní tuberkulóze, menstruačních potížích, vyrážkách, plísňových chorobách, žaludečních potížích a dokonce i při uštknutí hady nebo pokousání vzteklými zvířaty. Zevně se používal k obkladům a teplým zábalům při kožních chorobách včetně svrabu a spálenin, ke kloktání při zánětech dásní apod. Čerstvá nať je používána také při jarních bylinných kúrách a jako přísady do polévek a salátů. Je nesporné, že význam rozrazilu byl přeceněn, avšak podrobné látkové složení dosud není přesně známo.

Růže šípková

V lidovém léčitelství jsou sušené i jinak upravené šípky velice oblíbené jako celoroční bohatý zdroj vitamínu C, který zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekčním chorobám tím, že příznivě ovlivňuje některé enzymatické pochody. Čaj ze šípků je vhodný zejména v období sníženého přísunu vitamínů koncem zimy a v předjaří při tzv. jarní únavě, v období zvýšené spotřevy vitamínů (těhotenství, kojení, horečnatá onemocnění) a při sklonu ke krvácivosti. Dříve se používaly i samotné nažky, zejména při revmatismu a jako močopudný prostředek při močových kaméncích.
Nejvhodnějším způsobem přípravy šípkového čaje je nechat asi 10 g rozdrcených šípků vyluhovat v 1/2 l studené vody po dobu 1 hodiny, pak přivést k varu a nechat asi 1/4 hodiny před slitím vyluhovat. Podle jiných předpisů je nejvhodnější nechat šípky vyluhovat přes noc ve studené vodě, před pitím zahřát na teplotu nápoje (60 až 80 °C), některé dokonce doporučují 15 minut povařit. Ve všech případech je ovšem nutno zabránit ztrátám vitamínu C stykem čaje s kovy, jeho delším stáním nebo skladováním na světle. Při použití drcených šípků je vhodné hotový čaj cedit přes hustou tkaninu, abychom ho zbavili jemných dráždivých chloupků.

Rybíz černý

Účinky drogy jsou močopudné, potopudné a protiprůjmové. V lékařství i lidovém léčitelství se doporučuje nálev drogy samotné při nemocech močových cest, chorobách z nachlazení, černém kašli u dětí a proti průjmům. S močopudností drogy souvisí i její účinek protirevmatický.

Řebříček obecný

Již ve starověku se řebříček používal zevně k obkladům a koupelím při zánětlivých chorobách a jako protikrvácivý prostředek. Vnitřně se nejčastěji používá jako aromatické amarum, podporující trávení při žaludečních potížích, průjmech a jako žlučopudný prostředek při chorobách žlučníku, někdy i jako močopudný prostředek. Byly prokázány i baktericidní a antimykotické účinky, navíc uvolňuje křečové stahy průdušek při dětském bronchiálním astmatu alergického původu. Vnitřně se doporučuje zápar připravený ze dvou čajových lžiček řezané nati na šálek třikrát denně. K zevnímu použití lze doporučit zápar, připravený přelitím 10 g (asi 4 polévkové lžíce) 1 l vařící vody a ponechaný asi 15 min. vyluhovat. Používá se ke kloktání při zánětech dásní, ke koupelím při hemoroidech, rozpraskaných rukách, kožních vyrážkách a zánětlivých kožních poraněních.

Řepík lékařský

Adstringens, cholagogum, stomachikum; zevně jako antiflogistikum. Nejčastěji se droga používá jako svíravý a stahující prostředek při katarech žaludku a střev spojených s průjmy, dále na úpravu žaludeční činnosti, specificky při žaludečních anebo i jaterních a žlučníkových poruchách, při žlučníkových a ledvinových kamenech, při krvácení v trávicím ústrojí z drobných cévek a ke zvýšenému vylučování žluči. Nálev se doporučuje v dětské praxi. Zevně se používá na kloktání při zánětech v ústní dutině, na obklady při kožních vyrážkách, na výplachy ústní i nosové dutiny, ke kloktání při zánětech horních cest dýchacích, ve formě obkladů nebo koupelí při léčbě hnisavých vyrážek, na rozpadající se bércové vředy, nehojící se rány, při hemoroidních zánětech