léčivé bylinky

Majoránka zahradní

Majoránka zahradní se v lékařství používá v nálevu při poruchách zažívání. Příznivě ovlivňuje vylučování žluči a tvorbu žaludečních šťáv. Působí proti neurózám, nadýmání, střevní kolice. Vyznačuje se protikřečovými a dezinfekčními účinky. Příznivě působí i při bolestech hlavy, při skleslosti, ochablosti a nervové vyčerpanosti.

V lidovém léčitelství se uplatňuje jako dezinficiens při chorobách horních cest dýchacích a zevně jako součást kloktadel, osvěžujících a posilujících koupelí, k obkladům na obtížně se hojící rány a mokvavé vyrážky. Čaj z majoránky tiší menstruační bolesti. Její esence stimuluje. Směs listu a květu majoránky se používá jako koření. Například do polévek, mletého masa, paštik, karbenátků, uzenin, luštěnin, rybích salátů, játrových knedlíčků, drůbeže atd.

Mák vlčí

Sbírají se korunní plátky z právě vykvetlých květů. Suší se ve slabé vrstvě (aby se nezapařily) ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 35 °C. Drogu je nutno skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě.Droga působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Občas se také přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické však může být podávání odvaru z makovic.

Maliník obecný

Samotné maliníkové listy se užívají jen zřídka, jsou ale obsaženy v čajových směsích s rozličnými indikacemi nebo jsou součástí tzv. domácích čajů. V mnohých směsích slouží jako pomocná droga doplňující objem. Má obdobné použití jako list ostružiníku. V lidovém léčitelství se na základě obsahu tříslovin používá jako antidiarrhoikum, také jako adstringens ke kloktání při zánětech ústní dutiny a hltanu, řidčeji na chronická kožní onemocnění. Je též součást dietetických nápojů, má mírné cholagogní a diuretické vlastnosti. Pro zlepšení chuťových vlastností se doporučuje listy fermentovat. Druhový název "idaeus" je podle Plinia odvozený od hory Idy, která byla v Malé Asii nalezištěm malin ve starověku. Semena maliny se našly (podobně jako ostružiny) již v kolových stavbách z neolitu. Antičtí lékaři chválili malinovou šťávu při trávicích těžkostech. O první plantáže se zasloužili středověcí mniši.

Máta peprná

Máta patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti, podporuje vylučování žluče, trávení, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek. Při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje zápar připravený ze dvou čajových lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Vypije se neslazený ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyklu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách během dne. Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu a kožních vyrážkách.

Mateřídouška obecná

Droga, případně extrakt z ní, se používají jako účinný prostředek proti kašli, dobře rozpouštějící hleny, jako desinficiens trávicího traktu s protikřečovým, protinadýmavým a protihlístovým účinkem, má baktericidní účinky a třísloviny v droze obsažené (až 7 %) mírní průjem. Údajně má droga i uklidňující účinky. Zevně se používá k obkladům na zánětlivá onemocnění pokožky, jako kloktadlo s dezodoračním a dezimfekčním účinkem, při zánětech dutiny ústní, k posilujícím koupelím a při revmatismu. Izolovaná silice je součástí různých mastí prokrvující pokožku.
Při žaludečních kolikách a nadýmání se doporučuje několikrát denně zápar z 1 - 2 čajových lžiček drogy, které se přelijí šálkem vroucí vody a nechají 10 minut vyluhovat, načež se zcedí. Proti kašli je možno použít směs ze stejných dílů nati mateřídoušky, kořene prvosenky a listu podběle (zápar ze dvou čajových lžiček směsi na šálek třikrát denně), je možno použít i směs s květem divizny.
K zevnímu použití se používá buď zápar nebo spařená nať v sáčku.

Meduňka lékařská

Má podobné účinky jako mátová silice. Používá se vnitřně především jako prostředek povzbuzující chuť k jídlu, proti nadýmání, křečím a jako uklidňující prostředek, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chorobách žlučníku. V lidovém léčitelství byla doporučována i ke koupelím při revmatických bolestech a jako kloktadlo. Při lehčích formách nespavosti se doporučuje směs 4 dílů meduňkové nati a kozlíkového kořene a 1 dílu chmelových šištic. Čaj se připraví přelitím 2 čajových lžiček směsi šálkem vařící vody. Při kolikových bolestech a křečích v pánevní oblasti se doporučuje třikrát denně šálek nálevu (1 čajová lžička na šálek).
Příčinou velké lidové obliby je její naprostá neškodnost, takže je možno ji užívat i dlouhodobě a její silice dodávají čajům z ní připraveným příjemnou chuť.

Medvědice lékařská

Dezinficiens močových cest. List medvědice působí pouze při alkalické reakci moče - po resorbci se účinná látka arbutin štěpí na antisepticky působící hydrochinon , hyperosid působí diureticky a flavonoidy dezinfekčně. Používá se při zánětech močového měchýře, močových cest, ledvimové pánvičky, obtížích při močení, tvorbě močových kaménků a zvláště při náhlém zánětu močového měchýře spojeném se špatným vylučováním moči a s kyselou močí. Bývá častou složkou urologických, diuretických, cholagogických, antirevmatických nebo metabolických čajovin, přidává se i do antidiabetických (pro předpokládaný obsah erikolinu). Droga může vyvolávat u citlivých pacientů a dětí žaludeční nevolnost až zvracení. Nelze podávat s léky, které vytváří kyselou moč. Vědecký název rostliny pochází z řeckého arktos = medvěd a stafylé = hrozno, protože moučnaté plody prý s oblibou žerou medvědi. Podobný význam má i druhové jméno uva - ursi. V severních oblastech byla medvědice odjakživa lidovým léčivem. Laponci rádi konzumují plody a listy používají jako černé barvivo. Ve 13. století ji uvádějí anglické herbáře, ale už v první polovině 17. století ji začali ordinovat španělští, italští a francouzští lékaři a v 18. století natrvalo pronikla do materia medica

Měsíček lékařský

Měsíček obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden.
Sbírají se zejména květy bez lůžka a zákrovu (Flos calendulae sine calice) nebo i celý květ včetně kalicha (Flos calendulae cum calice), nejlépe za suchého počasí. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem a protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení.
Měsíček zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům.dále příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí). Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní.Odvar se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Při zevním použití se užívají obklady z pomletých celých čerstvých rostlin bez kořene nebo se připravuje měsíčková mast.

Mochna nátržník

Droga má silně svíravé účinky a užívá se zejména jako prostředek proti průjmům, žaludečním potížím, úplavici, střevnímu či žaludečnímu krvácení nebo při silné menstruaci. Působí také protizánětlivě a baktericidně. Zevně lze nátržníku použít ve formě obkladů na špatně se hojící vředy nebo omrzliny nebo při dně či revmatismu. Odvar se připravuje z 1 čajové lžičky drogy na 250 ml vody, vaří se 15 minut a pije se 3x denně, nebo lze připravit silnější odvar z 10 čajových lžiček na 250 ml, který se pije po doušcích. Odvaru lze použít také jako kloktadlo při zánětech v ústní dutině, při angíně, při krvácení dásní nebo např. po extrakci zubu. Osvědčila se i aplikace práškované drogy na špičku nože nebo ve formě lihového extraktu (20 g drobně nakrájené drogy se asi týden luhuje ve 100 ml lihu, používá se pak několikrát denně po 10 kapkách do lžíce vody). K ošetření prasklin na kůži či rtech, vzniklých zejména působením mrazivého větru, se osvědčila mast připravená z 5 g drobně nakrájené drogy, která se asi 5 minut povařila ve sklenici másla a ještě za tepla se scedila přes gázu.

Mořena barvířská

Droga je především používána při opakujících se kaméncích ledvin a močového měchýře. Je podávána při zánětech močových cest, při kloubních zánětech. Působí močopudně a protikřečově.

Mrkev obecná

Mrkev obsahuje provitamín A (v kořenu až 17 mg/100 g ), vitamíny skupiny B, vitamín C, cukry, silice, fosfolipid, steroly, minerální látky, v semeni je přítomna zejména silice a olej.
Sbírá se kořen (Radix dauci), semeno (Fructus dauci), někdy i nať (Herba dauci).
Droga podporuje obranyschopnost proti infekcím, zlepšuje zrak (zejména šeroslepost), užívá se při jaterní dietě, pomáhá při močových kaméncích a revmatických zánětech kloubů, je mírně močopudná a projímavá, při zevním použití hojí rány, spáleniny či vředy, šťáva z kořene se hodí při léčení či doléčení ischemické choroby srdeční, jako potravní doplněk prospěje těhotným a kojícím ženám nebo při chudokrevnosti, nálev ze semen se užívá při angíně pectoris.Nejčastěji se podává jako mrkvová šťáva, ze semen se připravuje nálev (pije se 2x až 4x denně), nať se obvykle používá čerstvá a užívá se zevně ve formě kašovitých obkladů.Při dlouhodobém a nadměrném pité mrkvové šťávy se může jako důsledek velkého množství karotenoidů, jež organismus již nedokáže zpracovat, a přetížení jater objevit tzv. karotinodermie projevující se oranžovým zbarvením pokožky.

Mučenka pletní

Je uváděno, že nať mučenky vykazuje účinky zklidňující, navozující spánek, a protikřečové. Tradičně je droga používána při bolestech nervového původu, hysterii, zrychlení srdeční činnosti nervového původu, křečovitém astmatu a při nespavosti.

Myrhovník

Je uváděno, že droga vykazuje svíravé, střevní plyny uvolňující a odkašlání usnadňující účinky, také jsou dokumentovány účinky proti choboplodným baktériím a celkově hojící. Tradičně je klejopryskyřice používány při aftech, zánětech hltanu a dýchacích cest, nachlazení, při vředech v dutině ústní a zánětech sliznice dutiny ústní.

Olše lepkavá

Sbírá se list (Folium alni), občas i kůra (Cortex alni), obojí brzy z jara. Suší se ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C.Droga obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové.Olše působí fytoncidně a svíravě, užívá se při nachlazení, zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí (ve formě kloktadla), při průjmech, střevních zánětech, zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek. Rozmačkané čerstvé listy hojí vředy a popraskané bradavky kojících žen.Listy i kůra se podává nejčastěji ve formě odvaru vařeného po dobu asi 2 minut.

Oman pravý

Expektorans, spasmolytikum, stomachikum, diuretikum, cholagogum. Uvolňuje zahleněné dýchací cesty, přičemž působí i antibakteriálně a mírně diureticky; to má vliv i na uvolňování žluče. Ve vyšších dávkách může dojít ke zvracení, průjmu a křečím. V lidovém léčitelství se uplatňuje vnitřně i jako anthelmintikum, na povzbuzení chuti do jídla, jako metabolikum (urychluje látkovou výměnu), zevně proti kožním vyrážkám, lišejům, na špatně se hojící rány, mokvavé lišeje, jako kloktadlo (záněty v krku, stomatitida apod.). Používá se i při bolestivé menstruaci, též jako stomachikum, karminativum a cholagogum. Rodové jméno inula je odvozené z inaein = vyprazdňovat, čistit (s ohledem na účinky drogy) a druhové z helios = slunce (podle formy úborů), případně z helenion = košíček. Nikandros popsal v bajce vznik květu ze slz překrásné Heleny plačící nad kormidelníkem Menelaem, kterého uštknul had. Legenda přisoudila bylině pověst protijedu. Pozn.: Alantolakton dráždí sliznici, při manipulaci s rostlinami i drogou mohou vzniknout otoky.

Ostropestřec mariánský

Sbírají se zejména plody (Fructus cardui Mariae), někdy i list nebo kořen, které však mají oproti plodům výrazně nižších léčebných účinků. Plody se nesklízí jednotlivě, ale krátce před jejich dozráním se odříznou celé úbory a nechají se dozrát na suchém a vzdušném místě. Poté se plody z úborů vymlátí a zbaví chmýru.Za léčivé účinky plodů ostropestřce jsou odpovědny zejména flavonolignany silybin, silydianin a silychristin (silycristin, silykristin), kterým se souhrnně říká silymarin. Tyto látky se váží na membrány jaterních buněk a zabraňují tak vniknutí toxických látek do jaterní tkáně. Vedle toho i podporují regeneraci poškozených jaterních buněk, posilují imunitní systém a působí jako dosti silné antioxidanty. Dále jsou v plodech přítomny bílkoviny (asi 27 %), jedlý olej (okolo 30 %) složený z kyseliny linolové, olejové a nenasycených mastných kyselin, biogenní aminy tyramin a histamin, aminokyseliny, cukry, kvercetin, dehydroflavonol taxibolin a vitamin E v množství asi 500 až 800 mg/kg.Jak již vyplývá z výše uvedeného, užívá se plodů ostropestřce zejména při nemocech či poškozeních jater, ke kterým dochází např. při žloutence, cirhóze či při nejrůznějších otravách ať už v důsledku intoxikace alkoholem, drogami, průmyslovými jedy nebo houbami. Experimentálně bylo ověřeno, že podávání silymarinu ve všech těchto případech nejen urychluje regeneraci jaterní tkáně, ale mnohdy i výrazně zvyšuje naději k přežití (např. po požití muchomůrky). Vedle toho droga ovlivňuje tvorbu žluči a tím i celou látkovou výměnu.Za nejúčinnější se považuje užívání prášku z mletých plodů smíchaných s mléčným cukrem v poměru 1:2 (berou se 2 až 4 čajové lžičky denně). Protože ale prášek rychle žlukne, je třeba jej skladovat na suchém a chladném místě a připravovat jej vždy jen v takovém množství, které bude brzy spotřebováno. Dosti účinná je i tinktura, která se bere 4x denně po cca 30 kapkách. Droga bývá podávána i ve formě odvaru nebo nálevu, ale protože sylimarin se ve vodě jen špatně rozpouští, nejsou tyto způsoby aplikace příliš účinné.
Z plodů ostropestřce mariánského je vyráběna i řada průmyslových přípravků, u nás např. lék Flavobion.

Ostružiník křovitý

Adstringens, antidiarrhoikum. Používá se především při katarálních onemocněních trávicího traktu, při akutních i chronických onemocněních žaludku, působí i jako stomachikum, je vhodná i na léčení ústní dutiny. Droga má také baktericidní, resp. slabé fungicidní vlastnosti. V lidovém léčitelství se droga používá při průjmech, střevních katarech, krváceních jakéhokoli původu (žaludeční, menstruační apod.), jako prostředek proti kašli, při onemocnění z nachlazení a chorobách dýchacích cest, na tzv. čištění krve, při kožních vyrážkách a na kloktání i omývání. Vědecký název ostružiny vznikl zřejmě z latinského ruber = červený (podle barvy plodů některých druhů); fruticosus je též z latiny (frutex = keř). Semena ostružiny se našly už v neolitických kolových stavbách. Plody i listy byly vychvalovány v hippokratovských spisech. Léčebně se používaly při zanícených a drobně krvácejících ranách. V lidovém léčitelství se cenily jako prostředek proti průjmům, při bílém výtoku u žen, při velmi silném menstruačním krvácení. Listy s mladými výhonky pomáhaly při kožních vyrážkách všeho druhu. Podle Leclerka (1927) je možné listy použít i na kloktání při angíně a Madaus (1938) je poprvé zmínil i proti cukrovce. Nověji se začaly fermentovat na chutný čaj jako náhrada za pravý černý čaj čínský

Ořešák královský

Sbírají se zejména listy (v červnu) nebo zelené oplodí (těsně před sklizní ořechů, tedy v srpnu) nebo zelené, ještě nezralé a měkké plody. Listy i oplodí se suší rychle za teplot do 40 °C (při pomalém sušení hnědnou).Droga obsahuje naftochinon juglon, třísloviny, flavonoidy, kyselinu elagovou, silice, karotenoidy, vitamin C, hořčiny aj.Působí svíravě, protizánětlivě a antibakteriálně (zejména proti stafylokokům). Užívá se ve formě kloktadla při zánětech v ústní dutině, ve formě odvaru při zánětu konečníku nebo tlustého střeva, ve formě sedací koupele při gynekologických potížích (zejména při bílém výtoku), koupele se osvědčily také proti nadměrnému pocení nohou, při akné nebo některých kožních vyrážkách.Nejčastěji se připravuje jako odvar nebo nálev (1,5 čajové lžičky řezaných listů na šálek vody při vnitřním užití, na přípravu koupele se dávkuje asi 100 g drogy na 1 l vody).

Oves setý

Dietetikum, metabolikum, sedativum, hypotenzivum, antidiabetikum, používá se jako výživný prostředek, mucilaginosum, též při stavech vyčerpání a nervové slabosti; mimo to také snižuje činnost štítné žlázy a zmírňuje předráždění. V lidovém léčitelství se zrna vařená v medu používají při dyspepsii (Litva), proti obstipacii (Rakousko) a zevně při svrabu (Maďarsko).