Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bylinky J-L

14. 6. 2008

 

Jablečník obecný

Antidiarrhoikum, choleretikum, expektorans. Droga má expektorační sekretolytické působení, zvyšuje sekreci bronchů dýchacích cest, přitom nedráždí na zvracení, zvyšuje funkci jater a v přiměřených dávkách příznivě působí při nepravidelném srdečním rytmu jako kardiosedativum. Nejčastěji se používá při onemocnění dýchacích cest a protože obsahuje hořčiny, které podporují vylučování žluče, bývá složkou žlučníkových čajovin. Vodný výtažek působí protichůdně vůči účinku 5-hydroxytryptaminu in vivo, silice uvolňuje cévní křeče, hleny a má antischistosomální účinky, marrubiin stimuluje činnost srdce, má antiarytmické účinky, s dalšími diterpeny funguje jako hořčina, marrubová kyseliny zvyšuje tvorbu žluči. Používá se také k povzbuzení chuti k jídlu, k zlepšení trávení a při menstruačních bolestech. V lidovém léčitelství našla droga uplatnění na zanícené rány a na kožní onemocnění. Amarum, choleretikum, expektorans. Jablečník povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje tvorbu a vylučování žluči,zlepšuje trávení , uvolńuje křeče žlučových cest. Další využití má při zánětech průdušek spojených s křečemi, při průduškovém astmatu a menstruačních bolestech. Jablečník patří mezi nejstarší léčivé rostliny. Vědecké označení se odvozuje od hebrejského mar + rob, což označuje hořkou šťávu. Jablečník po rozetření páchne jako jablka a je velmi hořký. Starověcí lékaři jej používali proti tuberkulóze a Celsus přípravek zahušťoval a předepisoval jako linktus (prostředek na lízání). Antonius Musa kombinoval jablečník s myrhou při vnitřních hnisavých procesech, což má v jižní Evropě tradici dodnes. Říká se, že slavný Linné odvodil název jablečníku od města Maria-Urb v bývalém Latiu u jezera Fucinus, kde se v hojné míře vyskytoval.

 

Jahodník obecný

 

Listy:

Má svíravý a slabě protizánětlivý účinek, kterého se využívá např. při léčbě střevních katarů spojených s průjmy a při chorobách ledvin a močových cest. Častější je použití fermentovaných listů k přípravě chutné náhražky pravého čaje, často ve směsi s listy maliníku. K léčebným účelům se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce drogy na sklenici vody. Lze použít i zevně k obkladům na krvácející hemoroidy a zanícené rány nebo při zánětech ústní dutiny jako kloktadlo s dezodoračním účinkem.

Plody:

V lidovém léčitelství se používaly jako slabě močopudný prostředek, především ale v čerstvém stavu při skleróze, vysokém krevním tlaku, ledvinových kaméncích, podagře, jaterních chorobách a revmatismu. Linné si údajně každoroční kůrou jahodami vyléčil dnu. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny salicylové s protizánětlivým a protirevmatickým účinkem je příznivý účinek pravděpodobný.

 

Jalovec obecný

Sbírají se plody čili jalovčinky čili Fructus juniperi a to v době plné zralosti, tedy na podzim 2. roku, když jsou zbarveny do modra. Suší se v tenkých vrstvách na suchém a vzdušném místě. Vedle plodů se v době od podzimu do zimy sbírá i dřevo, jehož účinek je však slabší nežli plodů.Droga obsahuje asi 0,5 až 2% silice (např. pinen, terpinolen, kamfen, kafr, borneol, geraniol, sabinen aj.), asi 30% sacharidů (glukosa, fruktosa), asi 9% pryskyřice, katechinové třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, leukoanthokyaniny, vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk, terpinol, prchavý olej aj.
Jalovec působí výrazně diureticky a zároveň antisepticky, takže bývá využíván při zánětlivýchchorobách močových cest nebo při zadržení tekutin v těle (jalovcová silice zrychluje zpracování tekutin v ledvinách). Vedle toho při vnitřním použití zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a pomáhá při revmatismu. Vnitřní užití jalovce je však poněkud problematické, neboť vedle příznivých účinků zároveň poněkud dráždí ledviny. Zevně se užívá na bolestivé klouby či při bolestech páteře (zvyšuje prokrvení pokožky a působí hojivě).Vnitřně se podává buď ve formě nálevu z drcených jalovčinek (1 čajová lžička jalovčinek na šálek vody se přivede k varu a nechá se 10 až 20 minut luhovat, podává se 2x denně, nejdéle však po dobu 6 týdnů) nebo se podávají přímo syrové plody (při revmatismu se podává první den 3x denně 1 jalovčinka, druhý den 3x denně 2 jalovčinky atd. atd. až 21. den 3x denně 21 jalovčinek a pak se jde zpět tak, že se naopak každý den jedna jalovčinka ubírá, při poruchách trávení se vrací zpět 15. den, tedy při dávce 3x denně 15 jalovčinek. První kůra by měla být aplikována nejvíce 1x za rok, druhou (menší) kůru lze brát 2x ročně. Zevně se jalovec aplikuje nejčastěji ve formě masti nebo oleje.POZOR: Jalovec by nikdy neměli užívat lidé, kteří mají nebo v minulosti měli nemocné ledviny a dále kojící a těhotné ženy (jalovec pravděpodobně podporuje děložní stahy). Nikdo by jej pak neměl užívat dlouhodobě, tedy déle než 6 týdnů. Podle některých autorů rovněž zhruba u 30% nemocných sennou rýmou se po jeho užití objevují různé, zejména kožní alergické reakce. Vzácně se může vyskytnout i alergie projevující se bolestí ledvin. V takovém případě je třeba terapii okamžitě ukončit a ani v budoucnosti ji raději již nikdy neopakovat.

 

Ječmen dvouřadý

Odvar z ječné slámy používáme při koupelích nebo na obklady míst postižených lupenkou či těžšími formami ekzémů, nebo na koupele nohou při bolesti kloubů a při edémech v oblasti kotníku. Odvar si připravíme povařením 1 polévkové lžíce mletého ječmenu asi po dobu 5 minut, maximálně však 8 minut v 0,3 litru vody. Před užíváním je možné jej přecedit. Koupel má trvat 10 až b15 minut a provádí se obyčejně obden. Celá kúra by pak měla trvat 3 týdny.Z ječmene si můžeme připravit posilující extrakt. Vyrábí se následujícím způsobem: dvě lžíce čerstvého ječmene se vaří 15 minut v 0,6 litru vody. Vzniklý odvar necháme 15 minut ustát a pak jej odpařujeme v lázni tak dlouho, až zůstane asi 300 ml extraktu. Ten pak konzervujeme přidáním 300 ml lihu 96 %, vše protřepeme a na papírovém filtru přefiltrujeme. Tinkturu užíváme 2 x denně 15 kapek. Výborně slouží pro regeneraci a posílení organismu.

Pro velice zesláblé jedince nebo pro rekonvalescenty po těžkých chorobách je výborná ječná voda, tentokrát podle bylináře Stacha, který uvádí tři způsoby přípravy:

  1. 70 gramů potravinového ječmene se vaří v 0,75 litru vody, přecedí se a nechá vychladnout. Odvar se pije chladný. Denně čerstvý.
  2. Tři hrsti ječmene se vaří 3 hodiny v 1,5 litru vody. Přecedí se a celé množství se vypije natřikrát během dne.
  3. 70 gramů neloupaného ječmene a 35 gramů umytých a nakrájených rozinek vaříme v 1,5 litru vody, až ječmen popraská. Vyvařenou vodu doplníme a opět krátce vaříme. Pak přecedíme a necháme vychladnout. Potom do chladného odvaru přidáme kůru ze 3 citrónů, 70 gramů sucharů a necháme 2 hodiny odstát. Přecedíme, přidáme 0,15 litru vína a 4 lžíce ovocného sirupu nebo cukru. Promícháme a užíváme přes den. Přes noc skladujeme v chladničce.

Na nízký krevní tlak velmi dobře působí syrová kaše z ječmene. Vezmeme 2 až 3 lžíce sladového ječmene, pomeleme na kávovém mlýnku a smícháme se 2 až 3 polévkovými lžícemi minerální vody (neperlivé). Necháme alespoň 8 hodin přikryté talířem odstát. Buďto ráno nebo večer před jídlem rozmícháme s čerstvým ovocem a sníme.Odvar z ječmene se podává i malým dětem při zánětu tlustého střeva. Deset až patnáct gramů ječmene dáme do 0,5 litru studené vody a 10 minut na velmi mírném ohni přikryté vaříme. Odstavíme a necháme 25 minut vyluhovat, potom přecedíme. Přes celý den podáváme dítěti dávky po 2 až 3 polévkových lžících.

 

Jeřáb obecný

Je zdrojem vitamínu C, má mírně projímavé a močopudné účinky. V lidovém léčitelství se používá při poruchách štítné žlázy, při zvýšeném krevním tlaku, jako vhodný pomocný detoxikační prostředek na podporu jaterních a ledvinových funkcí, zlepšuje metabolismus, tlumí bolestivost, je vhodný pro diabetiky. V lidové medicíně se používá jako prostředek snižující vysoký krevní tlak, při sklerotických obtížích, při poruchách štítné žlázy.

 

Jeřáb ptačí

Sbírají se plody (jeřabiny - Fructus sorbi aucuparii) a to koncem srpna a v září, občas se sbírá i květ (v květnu). Plody se suší nejdříve ve stínu a na závěr se dosuší na plném slunci.
Jeřabiny obsahují organické kyseliny (např. kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou, citronovou aj.), cukry, sorbit, sorbózu, karotinoid sorbusin, vitamin C, třísloviny, pektiny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Květy obsahují látky podobné, navíc je však přítomna sloučenina podobná ženským hormonům.Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.Podávají se ve formě macerátu (luhují se 6 hodin, denně se pijí 2 až 3 sklenice), případně ve formě odvaru (vaří se 2 minuty a po té se luhují ještě 10 minut) nebo sirupu (čerstvé jeřabiny se odšťavní, šťáva se smíchá s cukrem v poměru 1:1 a vaří se do zhoustnutí - berou se pak 3 až 4 lžičky denně). Květy jeřábu se užívají ke koupelím končetin při některých ekzémech (např. mírná forma atopického ekzému), v ženském lékařství jich lze použít při nedostatku ženských pohlavních hormonů.
POZOR: Konzumace čerstvých jeřabin může přivodit lehčí otravu (nevolnost, bolesti hlavy, dávení), kterou zřejmě vyvolává přítomná kyselina parasorbinová a snad i kyanovodík. Sušením nebo vařením však jejich toxicita zcela mizí.

 

Jeřabina lékařská

Obsahuje zejména alkaloid galegin (v semenech), flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, sacharidy, hořčinu, saponiny a třísloviny.
Sbírá se kvetoucí nať a plody. Nať se suší na stinném místě nebo při umělém sušení za teplot do 50 °C. Droga snižuje hladinu cukru v krvi, zvyšuje činnost mléčných žláz a působí močopudně.Droga snižuje hladinu cukru v krvi u diabetu II. typu, zvyšuje činnost mléčných žláz a působí močopudně. Při nedostatku mléka u kojících matek se doporučuje užívat vnitřně nálevu z 2 čajových lžiček rozmačkaných plodů na 0,5 l vody - přestože není známo, která látka a jak působí, v mnoha případech se tento prostředek osvědčil. Jako podpůrného prostředku je užíváno jestřabiny i při cukrovce. Protože však účinek jestřabiny je obvykle jen slabý, více se jí užívá ve směsích.

 

Jetel luční pravý / setý

Užívá se proti průjmům, při bronchitidě, revmatismu, na oteklé lymfatické žlázy a při cukrovce, zevně pak ve formě koupelí jako kožní dezinfekce. Nejčastěji se užívá ve formě nálevu.

Jilm horský

Sbírá se kůra, přednostně z mladších větví brzy na jaře (březen až duben). Suší se na slunci nebo velmi rychle ve stínu.Droga obsahuje třísloviny (asi 3,5 %), pryskyřice, hořčiny, slizy, ulmin, kyseliny tannovou, fytosterol, šťavelan amonný a další látky.Působí svíravě a protizánětlivě, užívá se při poruchách trávení, proti průjmu, při dyspeptických potížích nebo při překyselení žaludku, zevně ji lze použít při ekzémech, hnisavých kožních zánětech nebo na hemoroidy, ve formě kloktadla pak při zánětech dutiny ústní a hrtanu.Podává se obvykle ve formě nálevu (hrst drcené drogy na 1 l vody) ve formě prášku (2 až 5 g drogy 3x až 4x denně). Pro zevní použití se připravuje silnější odvar (30 až 100 g drogy na 1 l vody).

 

 

 Jílovec maďal

Sbírají se zejména plody (kaštany), méně květ a ještě méně kůra. Kaštany se sbírají na podzim v době plné zralosti, květ v době plného rozkvětu a kůra na jaře z mladých větviček.
Droga obsahuje zejména glykosid eskulin (=aeskulin) a dále saponiny (např. escin), flavonoidy, éterické oleje, pektin aj.
Jírovcová droga má výrazný účinek na cévní stěny, které zpevňuje a zvyšuje jejich pružnost, dále působí protizánětlivě a tlumí otoky (zejména lymfatických žláz). Užívá se na křečové žíly, hemoroidy, bércové vředy, trombózy nebo při nedostatečném prokrvení končetin.
Aplikuje se ve formě tinktury (3x denně tolik kapek, kolik činí 1/3 vaší váhy v kg). Čaj z květů se někdy užívá na kožní záněty nebo slabší popáleniny.
POZOR: Jírovec se obvykle podává dlouhodobě, ale protože ve větších dávkách působí toxicky a ovlivňuje funkci nadledvinek, je vhodné léčbu vždy po 2 měsících na 1 měsíc přerušit. Při předávkování se mohou objevit příznaky otravy jako např. křeče, ztráta koordinace, zvracení, průjem, ochrnutí, dle některých zdrojů může dojít i k poškození ledvin a jater, u dětí byly údajně zaznamenány i případy úmrtí. Vzhledem k tomu, že účinky jírovce nejsou detailně prozkoumány, neměli by jeho drogy raději užívat děti, těhotné a kojící ženy a lidé s chorobami ledvin nebo jater.
Pozn.: Látek izolovaných ze semen jírovce se užívá i v lékařství (např. lék Aescin, který se podává proti otokům, bércovým vředům atd.).

 

Jitrocel kopinatý

 

Jitrocel patří mezi nejvýznamější léčivé byliny. Používali jej již antičtí lékaři (včetně dalších druhů, např. jihoevropského jitrocele blešníku) zejména proti kašli, na rány a později i v řadě dalších případů. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, někdy i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce drogy na sklenici vody, v níž se nechá droga 5 min. vyluhovat. Zápar se pije teplý a lze v něm kombinovat i další drogy. Při zácpě jsou účinná semena obsahující větší množství slizu.

V lidové praxi se zevně někdy používá na obklady při ekzémech, spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy.

 

Jmelí bílé

Složení i množství účinných látek je do značné míry závislé na druhu hostitele a na době sběru. Obecně však jmelí obsahuje lektin, pryskyřice (např. viskotoxin, který je však ve větším množství toxický), alkaloidy, flavonoidy, cholin, acetylcholin, histamin, organické kyseliny, triterpeny, aminokyseliny, fenylové sloučeniny aj.Sbírají se buď celé větvičky nebo lépe jen samotné listy (Folium et sipites visci albi), vždy však bez plodů. Droga se suší při teplotách do 45 °C. Za nejkvalitnější se považuje jmelí z jabloně, hlohu, dubu nebo borovice, používat by se naopak nemělo jmelí z topolu, které vykazuje vysokou toxicitu. Je-li droga užívána k léčbě krevního tlaku, pak by se měla sbírat v březnu nebo v listopadu či v prosinci, pro léčbu jiných chorob je sběr možný kdykoliv.Jmelí snižuje krevní tlak (rozšiřuje vlásečnice), má sedativní vliv na srdeční činnost, působí močopudně, tlumí bolesti hlavy či pocity návalů krve do hlavy (zejména v klimaktériu), pomáhá při závratích, zastavuje krvácení, reguluje vylučování žluči a činnost slinivky, užívá se při hypertyreóze (zvýšené činnosti štítné žlázy), při křečových žilách nebo bércových vředech se doporučují koupele nohou, prospívá při léčbě nočního pomočování dospělých a při bílém výtoku, pomáhá i při některých formách senné rýmy (v tomto případě se přidávají k pitné kůře výplachy nosu mírně osoleným macerátem z jmelí nebo se šňupe usušená droga), jako podpůrného prostředku se jej užívá při léčbě rakoviny. Vzhledem k tomu, že některé účinné látky obsažené v jmelí se varem rozkládají, podává se droga nejčastěji ve formě macerátu (jmelí se v množství asi 8 g na 1/2 l vody luhuje ve studené vodě nejméně 4 hodiny, podává se pak 2x až 3x denně) nebo tinktury (20 až 40 kapek, 2x až 3x denně) nebo se užívá jemně pomletá usušená droga v jednotlivé dávce do 1 g, denně pak max. 5 g.

 

Kakost smrdutý

Kakost smrdutý obsahuje hořčinu geraniin, asi 5% tříslovin, pryskyřice, organické kyseliny, geraniovou červeň a silici, jejíž množství se však sušením silně snižuje.
Sbírá se kvetoucí nať (obvykle i s kořeny), která se suší ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Vzhledem k úbytku léčivých látek při sušení je však lepší užívat čerstvého kakostu.Droga se užívá zejména při nálezu krve v moči, při zevním i vnitřním krvácení a proti průjmům. Je možné ji použít i při vykašlávání krve, při děložním krvácení, při krvácení zažívacího ústrojí nebo při chronických střevních zánětech jako kloktadlo. Dobře se může uplatnit i při močových kaméncích a při některých nemocech ledvin. Čerstvý rozdrcený kakost ve formě obkladů léčí ušní záněty, některé obličejové záněty (např. zubů), záněty nervů (např. v končetinách), nehojící se rány, ischias, bolesti žaludku, oteklé údy. Kombinace vnitřní a zevní aplikace lze užít při léčbě ekzémů. Při neplodnosti může zkusit muž i žena vypít po doušcích asi 250 ml teplého čaje. V prevenci se drogy užívá při recidivách hemoroidálního krvácení nebo proti letním průjmům. Odvar z kakostu se připravuje velmi krátkým varem, maximálně v délce 2 až 3 minuty.
Poznámka: Vzhledem k velmi nepříjemnému zápachu rostliny může u některých citlivých osob užití kakostu vyvolávat odpor až zvracení.

 

 

Kmín kořenný

Sbíranou částí je plod. Obsahuje silici (3 až 7%), zejména karvon a limonen. Plody se sbírají když zhnědnou a začínají dozrávat, tedy v červnu až srpnu. Po sběru se nechají zaschnout.
Droga povzbuzuje činnost žaludečních a střevních šťáv, zmírňuje nadměrnou plynatost a snižuje křeče hladkých svalů. Karvon má dále bakteriostatický účinek a vnitřně působí proti parazitům. Nadužívání silic v droze obsažených však může vést k poruše jater a ledvin.
Užívá se buď ve formě nálevu (2 lžičky rozmačkaných plodů na šálek, pije se 2x až 3x denně) nebo přímo žvýkáním celých plodů (asi 3 g denně) nebo jako prášek na špičku nože proti nadýmání, žaludečním křečím, nechutenství a jiným poruchám trávení. Kmín rovněž zvyšuje vylučování mléka a podporuje vykašlávání při nemocích dýchacích cest.

 

Kokoška pastuší tobolka

Sbíranou částí je nať, která se sbírá po celý rok a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 40 °C.Droga obsahuje cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, betain a jeho ester acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonový glykosid diosmin a větší množství minerálních látek.Speciálně působí na hladké svalstvo děložní a to tak, že zvyšuje stahy hladkých svalů, takže hlavní použití nachází při léčbě gynekologických obtíží. zastavuje vnější i vnitřní krvácení, mírně snižuje krevní tlak, zvyšuje tonus dělohy a dalších orgánů malé pánve, ovlivňuje činnost jater a sleziny, užívá se při potížích s močením a při ledvinovém písku, reguluje menstruaci, tlumí bílý výtok a zejména se uplatňuje při léčbě gynekologických krvácení. Zevně se užívá na pohmožděniny, na záněty šlach a to především formou obkladů. Při krvácivých hemoroidech lze drogy použít ve formě klyzmatu. Čerstvé šťávy lze použít do bolavého ucha při nachlazení. V prevenci se kokošky užívá při opakovaném vyhřeznutí konečníku a při gynekologickém či hemoroidálním krvácení (sedací koupele v kombinaci s pitnou kůrou).Při krvácení se pije 6x denně 1 polévková lžíce silnějšího odvaru, v ostatních případech maximálně 0,5 l odvaru denně po doušcích.
POZOR: Při předávkování dochází k otravám, které se projevují obrnou centrálního nervstva! Proto kokošky užívejte raději jen po poradě s odborníkem a nikdy ne dlouhodobě!

 

Komonice lékařská

Obsahuje kumarin (asi 0,9%), melilotin (asi 0,2%), melilotosid, purinové deriváty, alantoin, kyselinu alantoinovou, melilotovou a močovou, třísloviny, glykosidy, flavonoidy, cholin, slizy a fytoncidy.Drogou je nať, která se sbírá v době květu a pomalu se suší přirozeným teplem nebo za umělého sušení za teplot do 40 °C. V čerstvé rostlině jsou kumarin a melilotin glykosidně vázány, uvolňují se teprve při sušení.Droga tlumí činnost hladkého svalstva, užívá se při chronickém bronchiálním kataru, při vysokém krevním tlaku (způsobený speciálně přechodem), při křečích v malé pánvi, při střevní kolice i jako prostředek proti nespavosti. V těchto případech se užívá macerátu připraveného z jedné čajové lžičky drogy na jeden šálek vody - denně se pijí 2 až 3 šálky (celkem asi 4 g drogy denně). Ve formě obkladu, omýváním nebo jako náplasti se užívá na hojení ran. Rovněž se užívá jako prostředek omezující srážlivost krve (způsobuje kumarin), čehož se využívá v prevenci embolií.Vzhledem k přítomnosti kumarínu v droze, může ve větších dávkách nebo při dlouhodobém užívání působit bolesti hlavy, spavost, závratě až ochrnutí! Drogu by zásadně neměli užívat lidé trpící poruchami krevní srážlivosti!

 

Kontryhel obecný

 

Dříve byl považován za důležitou, v lidovém léčitelství často používanou rostlinu především proti průjmům, střevním katarům, při silné menstruaci, špatném trávení, nadýmání, katarech dýchacích cest, plicní tuberkulóze, žaludečních vředech, cukrovce, vodnatelnosti, jaterních a ledvinových chorobách, zánětech močového měchýře, krvácení a k posílení dělohy před porodem. Zevně se používal k omývání špatně se hojících ran, ekzémů, bércových vředů, ke kloktání při zánětech dutiny ůstní a k výplachům při krvácení z nosu a výtocích. Význam mu přikládali také středověcí alchymisté, kteří při hledání zlata a "kamene mudrců" používali tzv. nebeskou rosu - kapky vody, nápadně se třpytící na listech kontryhele. Svědčí o tom i rodový název Alchemilla.

Dodnes se v lidovém léčitelství používá jako svíravý prosředek při průjmech, při silné menstruaci a preventivně k potlačení klimakterickcýh příznaků. Má i mírný protikřečový a močopudný účinek. Je také součástí metabolickcýh čajových směsí používaných při redukční dietě. Vnitřně se používá zápar ze dvou čajových lžiček řezané drogy na šálek, který se po 10 min. zcedí. Pije se neslazený dvakrát denně. Při silné a bolestivé menstruaci se doporučují dva šálky záparu denně v druhé polovině cyklu. K zevnímu použití slouží buď zápar nebo odvar z dvojnásobného množství drogy.

 

Kopr vonný

Kopr má experimentálně dokázaný a klinicky ověřený karminativní účinek, podporuje tvorbu žaludeční šťávy, uplatňuje se proto jako žaludeční a střevní karminativum, spazmolytikum a jako mírné stomachikum. Přisuzuje se mu i účinek na tvorbu mléka a tišení kašle. V uvedených indikačních oblastech se plod kopru obvykle kombinuje s mátou či fenyklem, ve směsích se používá i jako mírné stomachikum a při plynatosti. Má též bakteriostatické účinky. Tradiční použití při hemoroidech není dostatečně prokázané. V lidovém léčitelství se používá i zevně na odřeniny. Kopr je prastará léčivá rostlina, v Novém zákoně se doporučuje na bolení hlavy a rozšiřování cév. Římané si kvetoucími rostlinami věnčili hlavy při slavnostech a gladiátoři si silicí z květů natírali údy, aby si posilnili svalstvo před zápasem. Kopr je i první známý doping -byl přidáván do všech jídel profesionálním atletům, k jídlu i do koupelí se podával hysterickým ženám a vyráběla se z něj i pověstná mast anethine na vředy a proti kolikám. Do střední Evropy se dostal zásluhou Římanů. Plody a silice se žádaly v lékárnách především proti kašli. Podle lidových pověr zaháněl démony podobně jako jiné aromatické rostliny (byly s ním spojovány pověry především okolo svatebních obřadů).

 

Kopretina řimbaba

Sbírá se kvetoucí nať, nejlépe na začátku květu.Doga obsahuje vonné silice s pinenem a bornylacetátem, seskviterpenové laktony (parthenolid, chrysanhemonin), deriváty acetylénu, pyrethrin, třísloviny a další látky.Působí proti horečce, rozšiřuje cévy, snižuje bolest, podporuje žaludeční aktivitu, působí protirevmaticky, proti migrénám, slabě projímavě, používá se při menstruačních bolestech či v šestinedělí.Užívá se nejčastěji ve formě tinktury nebo nálevu, při migrénách se doporučují i čerstvé listy (v případě prevence 1 list denně, při samotné léčbě maximálně 5 listů denně). Čerstvého listu lze použít i při zánětu středního ucha (list se jednoduše vsune do ucha). Nedoporučuje se však užívat řimbaby těhotným ženám (neb působí na dělohu), u některých jedinců se může při přímé konzumaci objevit v ústech vyrážka (vřídky) - v takovém případě je nutné samozřejmě léčbu zastavit.

 

Kopřiva dvoudomá

 

Droga je velice oblíbená v lidovém léčitelství. Používá se jako močopudný, protikrvácivý, protirevmatický a protizánětlivý, antivirový (zejména proti virům chřipky) prostředek, ale i při chudokrevnosti a jako prostředek pro zvýšení tvorby mléka. Lze ji použít i jako podpůrný lék při cukrovce, podporuje také celkovou látkovou výměnu a trávení, takže je téměř vždy jednou z hlavních součástí směsí používaným k jarním bylinným kúrám. Osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin. Chlorofyl má protizánětlivé a dezodoranční účinky, působí také při hojení ran, urychluje epitelizaci a granulaci pokožky.
Odvar z kopřiv, připravený půlhodinovým povařením 100 g jemně nařezané drogy v 1 litru vody okyselené octem, se používá k večernímu mytí vlasů jako prostředek zabraňující jejich vypadávání. Při hemoroidech je doporučována následující směs: 15 g kopřivy, 10 g smetanky, 30 g natě řebříčku a 30 g natě jablečníku. Polévková lžice směsi se krátce povaří v 1/2 litru vody, nechá se 10 min. ustát a pije se během dne. Při průjmech se někdy používá i odvar z kořenů, obsahující třísloviny, je možno použít i rozdrcené nažky.

 

Koriandr setý

Stomachikum, karminativum, mírné spasmolytikum při dyspepsiích. Linalool působí baktericidně. Silice zvyšuje chuť k jídlu - podporuje tvorbu žaludeční šťávy, čímž podporuje trávení, mírní křeče a zastavuje větry. Má také příznivé účinky na nervovou soustavu. Podobné využití jako kmín má i externě: v tzv. karmelitském lihu při revmatizmu a bolestech v kloubech. Koriandr je i koření (kari), korigens chuti a vůně. V lidovém léčitelství našel koriandr uplatnění proti červům a jako součást mazání proti revma a bolestem kloubů. Koriandr je prastará kulturní rostlina. Byl nalezen už v egyptských hrobech faraonů z doby kolem r. 1 000 př.n.l. jako obětní rostlina. Zmiňuje se o něm i Starý zákon. Jeho zralé dvojnažky byly odjakživa známé spíše jako léčivo než jako koření. Staří řekové jej nazývali koriannon, z koris = ploštice a annon = anýz, protože čerstvé zelené plody podobné anýzu páchnou plošticemi.

 

Kostival lékařský

 

Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Dle J. A. Zentricha pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt (např. při žaludečních vředech), na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem. Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého, sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem.

 

Kozlík lékařský

Sbírá se kořen. Sedativum; nespavost, neurastenie, bolesti hlavy; antispasmodikum při žaludečních křečích a kolikách, antiemetikum, působí proti nadýmání a hlístům.4 Droga se používá při zvýšeném nervovém podráždění, vyčerpanosti, strachu, při poruchách srdeční činnosti nervového původu, při funkčních poruchách srdce a cév, při nespavosti podmíněné neurotickými reakcemi. Pomáhá také při bolestech hlavy způsobených křečemi svalstva cév a proti bušení srdce psychického původu. Protikřečový účinek se využívá při trávicích potížích, v klimakteriu a při zvracení psychického původu. Silice a valepotriáty mají výrazný zklidňující účinek, valerenová kyselina má účinek podobný barbiturátům, valepotriáty působí proti strachu, uvolňují napětí svalstva přes CNS, působí proti křečím a srdečním arytmiím, rozšiřují věnčité cévy srdce. Směs těchto látek navozuje spánek. Droga bývá složkou srdečních, žaludečních, antiastmatických, antisklerotických, sedativních i nervových čajovin, i čajovin proti nadýmání.

 

Kuklík městský

Sbírá se oddenek (Radix caryophyllatea) a to na jaře nebo na podzim.
Z důležitých látek obsahuje třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici a kaučuk.
Droga působí svíravě a desinfekčně, osvědčila se při krvácení z dásní, na žaludeční vředy, při zánětu jícnu či žaludeční sliznice, působí i protiprůjmově., zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty.
Nejčastěji se podává ve formě macerátu nebo nálevu, při zevním užití se aplikuje ve formě lihovodného roztoku.

 

 

Lékořice lysá

Expektorans, mírné laxans, spasmolytikum, korigens chuti. Léčivá rostlina rozpouští hleny, mechanismus účinku (podobně jako u saponinů) souvisí se zvyšováním sekrece průduškových žláz a s drážděním žaludeční sliznice. Mírně zvyšuje močení a působí projímavě. Působí mírně protizánětlivě na hladké svalstvo žaludku a střev, mírně uvolňuje křeče, brzdí tvorbu žaludeční kyseliny a uvolňování gastrinu, částečně snižuje účinek histaminu; používá se také u nedostatečnosti kůry nadledvin. Glycyrrhizin a glycyrrhetinová kyselina mohou ovlivňovat účinek steroidních hormonů vytvářejících se v organismu. U glycyrrhetinu byla ve vyšších dávkách prokázána aktivita vůči vaječníkovým hormonům; glycyrrhetinová kyseliny má ochranný účinek na játra. Isoflavony mají účinek proti bakteriím a povzbuzují tvorbu vaječníkových hormonů. Některé kumariny vykazují in vitro účinek proti agregaci krevních destiček. Koncem 2. sv. války se zejména v Holandsku opětovně zkoumalo známé působení této rostliny na žaludeční vředy a potvrdily se příznivé výsledky. Drogu je však třeba užívat ve vysokých dávkách (20-60 g extraktu rozpuštěného ve vodě denně). Při dlouhodobém užívání má antidiuretické účinky, váže vodu v tkáních a zhoršuje srdeční nedostatečnost. Glycirrhizin reprezentuje sladkou chuť lékořice a extraktu, je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody). Lékořice je jednou z nejstarších drog na světě. Uvádí se již v egyptských papyrusech několik století před n.l. jako lék na katary dýchacích cest (Kroeber).

 

Levandule lékařská

Sbírá se květ (Flos lavandulae) nebo celá kvetoucí nať (Herba lavandulae). Větve se seřezávají za suchého počasí v červenci až srpnu, ještě před úplným rozvitím květů, a suší se nejlépe zavěšené ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Má-li být drogou pouze květ, seřezávají se pouze koncové klasy, ze kterých se po usušení květy zdrhnou a pročistí přes síto.Květy obsahují 1 až 3% silice (zejména linaliacetát, dále borneol, isoborneol, geraniol, lonalol, cineol, kafr a dalších asi 25 složek) a asi 12% tříslovin, dále třísloviny, antokyany, hořčiny a pryskyřice. V nati je méně silice, ale více tříslovin.Látky v droze obsažené působí fytoncidně, potlačují růst baktérií, mají mírně tlumivý účinek na centrální nervstvo, mírně snižují krevní tlak, osvědčily se při křečových stavech žaludku i při rekonvalescenci, působí mírně močopudně a upravují střevní činnost při nadýmání a průjmech, stimulují slinivku břišní k vyšší produkci enzymů. Zevně se levandule užívá jako součást mastí při zánětech nervů, revmatismu nebo dně (její silice podporuje prokrvení pokožky), v koupelích ji lze použít na špatně se hojící rány. V lidovém léčitelství se uplatňuje zejména jako prostředek mírně uklidňující nervy, při neurastenii, bušení srdce, předrážděnosti, migrénách, závratích či nespavosti. Plátěný sáček se sušenou levandulí vložený pod polštář údajně podporuje klidný spánek. Nejčastěji se však užívá ve formě nálevu nebo tinktury.

 

Libeček lékařský

Sbírá se oddenek s kořeny, méně často i nať nebo semena. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim druhého až třetího roku, po omytí se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v průběhu celého vegetačního období, semena po jejich dozrání.Droga obsahuje silice s ftalidy, terpinolem, karvakrolem a dalšími složkami, a dále kumariny, pryskyřice, cukry aj.Libeček působí silně močopudně, zvyšuje vylučování solí (zejména chloridů), pomáhá při zánětech dolních cest močových, napomáhá rozdrobení močových kaménků, rozpouští hleny (při nachlazení), povzbuzuje vylučování trávicích šťáv a žluči, příznivě působí při nepravidelné menstruaci a mírní bolesti při nadýmání. Nať ve formě koupelí se užívá při revmatismu, dně nebo jiných zánětlivých onemocněních kloubů. Semeno libečku se užívá jako prostředek celkově posilující organizmus.Pro vnitřní užití se libeček podává nejčastěji ve formě nálevu, kterého se pijí 2 až 3 šálky denně. Koupel v odvaru z natě by měla trvat asi 15 minut. Semena je možno užívat rozdrcená v syrovém stavu (berou se 2x denně po hlavním jídle na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (1 čajová lžička drceného semene se přelije sklenicí vařící vody, luhuje se 10 minut, poté se přecedí a pije se opět po hlavním jídle).Libeček není drogou vhodnou k dlouhodobému užívání a ani krátkodobě by jej neměli užívat lidé se závažnými poruchami ledvin a těhotné a kojící matky.

 

Lípa srdčitá / velkolistá

 

V lidovém léčitelství je velice oblíbena při všech nemocech z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka), neboť podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli. Za tímto účelem se často používá směs s květem černého bezu. Má také slabé protizánětlivé a močopudné účinky, uvolňuje křeče a podporuje chuť k jídlu. Mimoto je oblíbena i jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť i vůni; doporučuje se sladit medem. Připravuje se spařením polévkové lžíce drogy sklenicí vařící vody a nechá 10-15 min. vyluhovat. Droga nemá vedlejší účinky a v malých dávkách ji lze používat dlouhodobě.

 

 

Líska obecná

Sbírá se zejména list, méně často i kůra z mladších větví. List se sbírá v červnu a červenci, kůra těsně před rašením listů, tj. přibližně ve druhé polovině března. Listy se suší co možná nejrychleji, za umělého sušení při teplotách do 40 °C.Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.Obě drogy zklidňují střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech.Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známi žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.

 

 

 Lopuch větší

Diuretikum, hypoglygemikum, choroby jater a žlučníku, ekzémy, mykózy. Zevně se používá při kožních ekzémech, vyrážkách, zánětech a špatně se hojících ranách. Vnitřně je součástí čajů při cukrovce a čajů, které upravují zažívání a vyměšování. Droga se používá i na přípravu tzv. lopuchového oleje - oleum bardanae. Je to výtažek z kořenové drogy získaný pomocí kvalitního oleje. Aplikuje se zevně při nadměrné tvorbě suchého hustého mazu na pokožce hlavy. Kořenová droga slouží dále na izolaci inulinu používaného především jako dietetikum a léčebné diagnostikum. V lidovém léčitelství našel kořen lopuchu široké uplatnění - jako dermatikum, depurativum a cholagogum, laxans, při močových a žlučových kamenech, při revmatických obtížích, ekzémech a na špatně se hojící rány. Extrakt z kořene lopuchu působí antibioticky. Lopuch již ve starověku patřil mezi rostliny opředené pověrami. Latinské pojmenování drogy vzniklo z italského "barda" = koňská deka podle velikosti listů, popříp. podle starých keltských zpěváků - bardů, kteří si zahalovali tvář velkými listy, aby je při vystoupení nebylo poznat.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář